Žalm 19


2Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.
4Není to řeč lidská , nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.
5Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.

I když podvědomě cítím, že vlastní jádro žalmu je až kousek dále, nemohu se dostat z pasti prvních čtyřech veršů.

Když se píše v žalmu že "noc noci sděluje poznatky", nemluví se zde o našich činech? O tom, že doba trvání našeho jednání není ohraničena časovými značkami A-B, ale spíš že je jako stopa v písku na mořské pláži? Nebo přesněji otisk boty v suché půdě, který za vhodných podmínek vydrží na daném místě řekněme nekonečně dlouho?

Když se píše v žalmu o řeči, nemyslí král David schumannovu rezonanci? Kdy blesky rozkmitají elektromagnetické pole Země do frekvence kolem 7,8Hz a přibližně na této frekvenci pracuje i náš mozek když relaxujeme?

Možná jsem totálně mimo a měl bych přestat plácat nesmysly, ale mě se ta představa jazyka 7,8Hz líbí a koresponduje se všemi texty kde "… celá země Ho chválí …"

Poděl se o radost...