Nespala jsemcelou noc. Jen na tebe myslela, miláčku. Pod oblohouplnou hvězdnejjemnější krajkyz měsíčního stříbra šila. Abych ránoaž oči otevřešspěchala za tebou.V křišťálovém plášti, zářícím. Tys však přítelis kamarády dlouho pil.A jedinou ozdobu mou,paprsek slunce, polibkem prvým v slzách utopil.
Mhouřila jsi očijako bys kukačku poslouchala.Počítala kolik let ti snese. Usnula jsi. Vím to jistě.Na čelo jsem tě políbila nepohnula ses.
Barevnou pastelkoumaluji slova. Některá škrtl jsempak dvakrát obtáhl znova. Na konci noci mámčtyři popsané stránky. Do schránky házím nám –Zamilovánky.
Drobné drátky splétám.Nemotorné prstystříbrná slunka krouží. Dva paprsky dotkly se. Na nebi jak zázrakem další hvězda září. Tkám galaxie z pout, doteků a něhy. Nedýchám. Láskou se chvěji. Však toužil jsem příliša záchvěv víček mýchmyriády světů rozmetal. Z oblohy hvězd…
Zlatou čelenku, můj miláčku,buky vetkly ti do vlasů. V tichém lese potok zpívals námi v dvojhlasu.
.Šálek kávyjsi tehdy objednal,Bylo v něm tak málo místapro srdíčka malovaná na pěnuBylo v něm tak moc místabýt spolu.
Dnes večer, má Paní, viděl jsem;Váš náhrdelníkpadat k zemi. Perly z niti přetrhané cele Vás zlíbat chtěly. Do vlasů Vám zaseji jiskry dalekého moře.Až do snů tiše připlujipřes Sargasové lože.
Chtěla bych…..co vlastně? Snad, nejspíš,umět psát básně. Chtěla bych…..tak co bys chtěla? Zachytit kapkunež dopadne. Nebo, asi,knížkou na tvém stole být. Aby list když obrátíš,pohladils mě po vlasech. Já, bych ti voněla…… tiskařskou černí.