Štítek Zamilovánky

Prší, mží a mihotá se,pláče pramínek deště.Chtěl by ještě,tvoji blůzku ztéct.Nadýchnutoujak dvě laty mladého bezu.

Drobní andílci v náušnicíchv rytmu chůze poletují kolem tvé hlavy. A prý, že nejsi Svatá.

Potom ustelem sispolu do jetele.Možná, že vlhko budeod zeleného toho stlaní. Na stráních Slunkov písku a ve skle vypálené.A pod strání u studnytřešní. K nedozrání.

Lehce tě stisknusvými stehny.Jemně se vetřešboky svými. Dvě rybky zlatév proudech Řeky.Plavou, ležípode stíny.

Zestárli jsme spoluo 725 760 000 vteřin. Možná by někdo řekl – Toto není báseň. Já bych mu odpověděl – A co jiného by to mělo být?

Když jsem jí poprvé řekl Miláčku, bylo to mezi vepřovými půlkamipověšenými na ocelových hácícha prasečími hlavami. V ruce jsem držel úzký nůža cítil, že se usmála.Byla tak jemná. Jako teplá krev.

Když se nadechneš,na záclonách,zavlní se stín.Díval bych se dál,ale zhasnula jsi.Budu se tedy dotýkat tebe.

Ta modrá,dívej ta modrá. Modrá jako mořejako nebe modrá.Modrá jako očijako hořec modrá. Modrá jako moře a nebe a očia zástup husí co po nebi letí,hořce modrý.

Omíláme se navzájem.Dva kameny,dva valounky,zítra zlatý písek jen.

Odkud se vzalten milion hvězd,když spolu jen tak ležíme. Krátký nádech.Dlouhý vzdech.A všechny hvězdy hoří,padají a obracejí se v prach.