Štítek Zamilovánky

Šavlový tanec Kouzlím se svým ostrým předmětema pak, jsa připravenprotnout ústa tvákůží spojená,Ty připravena jsi vícoči na Měsícupřená.Stokrát znavená.Hlava zvrácená,můj tanec přijímá.

Asi bych,asi bych měl vypálit si tě do ramene.Ne, že ne.Kdyby přišla na mě chvíle.Abych věděl,že mám. Že mám říct.Ty jsi moje. Tebe jsemdo ramene železem žhavým až do konce dnův sebe vypálil.

Vzdouváš se pode mnoujako příboj. Naráží tupěráhno o ráhno. V oceánudvě srdce vykoupená. Naráží spoluráno o ráno.

Prší, mží a mihotá se,pláče pramínek deště.Chtěl by ještě,tvoji blůzku ztéct.Nadýchnutoujak dvě laty mladého bezu.

Drobní andílci v náušnicíchv rytmu chůze poletují kolem tvé hlavy. A prý, že nejsi Svatá.

Potom ustelem sispolu do jetele.Možná, že vlhko budeod zeleného toho stlaní. Na stráních Slunkov písku a ve skle vypálené.A pod strání u studnytřešní. K nedozrání.

Lehce tě stisknusvými stehny.Jemně se vetřešboky svými. Dvě rybky zlatév proudech Řeky.Plavou, ležípode stíny.

Zestárli jsme spoluo 725 760 000 vteřin. Možná by někdo řekl – Toto není báseň. Já bych mu odpověděl – A co jiného by to mělo být?

Když jsem jí poprvé řekl Miláčku, bylo to mezi vepřovými půlkamipověšenými na ocelových hácícha prasečími hlavami. V ruce jsem držel úzký nůža cítil, že se usmála.Byla tak jemná. Jako teplá krev.

Když se nadechneš,na záclonách,zavlní se stín.Díval bych se dál,ale zhasnula jsi.Budu se tedy dotýkat tebe.