Štítek Zamilovánky

Chceš?Zahrajem si čáru.Čáru o políbení.Támhle za jalovec se schováme.Pak, pak ti dám,…jablko ti dám, abys neplakala,až mi dáš to políbení.Dám ti jablko jako znamení.Že jsme svoji, támhle za jalovcem.Bude to znamení,navždycky zakopaný.

Vybírám slovo,které se mi teprv zdá.Které vítr a slunce časem neztrhá.Které by přežilo země třasi na černém nebi mrakosamění i samu lásku snad. Však jen Láska, to je to slovo, které se mi zdá; jen Láska, samu lásku přetrvá.

Ukazuj mi po těle.Tady a tady a tady.Tady jsme všude byli.Nazí i oblečení.Naše nohy šly ve stejné stopě.Naše těla tvořilajeden stínpodobající se starému stromu.

Šploucháš si nohy v potoce,jako by právě toto bylo nejdůležitější. Když konečně přiběhneš,voníš zase po kamení.

Z popelajsem sypal tvé jméno.Přišel vítr. Z rosyjsem smáčela tvé jméno.Vyšlo slunce. Potkali jsme sea přišlo stáří.

Déšť, hladil tě po vlasecha já, promočený na kost,musel tu nevěrnostsnést.

Jako vlna přes písek omýváš moje tělo.Stříbrnou pěnou mi halíš nohy.Zlatýma rybkama mě zabavuješ.Aby jednou, až chlapec přijde,mě ze dna jako kámen zvednul.Doprostřed rybníka mě hodil.Abych utonul. Nevydal už hlásku.

Mží Dnes celý den mžímží do kalužímží do obočí mží ti i v očích trochuzlí psi z nich štěkajíprší zpět na oblohu

Do očí kdyžnapadá tita smutná touha.Nemůžu se pohnoutza nás oba.

… a kdybys mi nedala víc,než když jsme spolu šli.Nebylo by to málo.Bylo by to mnohem víc než nic.Tu máš. Zlatý půlměsíc.Nebo tulipán plný deště.