Štítek Zamilovánky

Poleháš přede mnoujako modré kvítky lnu.Jako lněná košilerozprostřená do dálky.Svatební košileprvního ach.Široká cesta, tak divně se nehodící,do uspěchaného dne.

Jezdci s loučemi svítí na cestu Nepamatuji si,kudy bych měl k tobě jít.Půjdu-li vlevo,vím, že dojdu k moři tvých vlasů.Půjdu-li napravo,k bílé skále tvých zubů.A dám-li se rovně,utopím se ve tvých očích. Jezdci na černých koních ukazují loučemi cestu.Osud, který…

Mezi okny zachytil sejako závěs,parfém z jejích šatů. Byla tu?A kdy vlastně?Na stěně stínek z kaštanových vlasů.

Já tomu svýmuhezky podestelu. Aby až lehat do mě bude,aby do mě lehal rád. Jen jestli rád mě bude,jestli taky bude mě mít rád. A nebo jenom jestli, tak jako jiní,jestli jenom bude umět lhát.

Říkej mi medováa já budu jako med na špičce tvého jazyka. Říkej mi rezekvíteka já budu jako modrá jarní bouřka. Říkej mi osudováa já ti nedám na sebe zapomenout.

Prší do saduz plných stromů třešní.Růžovou pláštěnku z lístků mášjako princezna Věř-mi.

Na hladinu,když jsem začal tvoje jméno psát,začalo sněžit.Opadal, snad celý, třešní sad.Ach, nedopsal jsem.

Když se dívám do korun stromů a prší sněhulačky Podsypu tě pilinamipotom  ještě peřinami.Abys neklouzala.Jako ta malá.Jako obě.

Neotáčeje se,plnil jsem slib,že neotočím se.Ořechy padaly do trávypřitom tak teskněa já se neotočil,i když ses smála. Já se pořád neotočil.

Perlový náhrdelník,náhrdelník z perliček.Dám ti na krček.Mezi prsy tvýmimezi prsty tvýmipoteče, óó, až tam.Tam se podívám,na perlová stehna tvá.