#1918
Pod zlatými mandorlamipod zlatými mandlemi, dala mi,tu máš; dala mi mandli. Mandli hořkou, a pravila mi, dívej se, dívej. Teď naposledy. Jak sukýnku mám ouzkou.
Pod zlatými mandorlamipod zlatými mandlemi, dala mi,tu máš; dala mi mandli. Mandli hořkou, a pravila mi, dívej se, dívej. Teď naposledy. Jak sukýnku mám ouzkou.
Šlápla jsi na ostrý kámen?Nebo to za teboupřes celé polerudé máky běží?
Jen klidně lež,má milá, na zádech.Já zase budu na břiše ležet, tvém. Vysoko strmí seposvátná hora N’gonad stříbřitou zátokou. Vlny moře šustí,papoušci Akoz větve na větev přelétají. Na břiše tvémrozprostřeném…… jak hladina jezera Alele
Mezi topolyprohání senaše letmé setkání. Jak jej zachytit,pampelišek chmýří?
V noci jsem vstal a nevěděl jsem,kde končí tvoje vlasya kde začíná půlnoc.
Za mými zádyna pěšině vysypané pískemslyším něžné kroky. Nechci se otočit.Co kdybysnebyl to ty. Společně míjíme šípkový keř.Neznajíce jeden druhého.K sobě otočeni stejnými zády.
Díval jsem se na nitaky při Pozdvihování. Podobná Marii.Na sukénku bílou na ní. Kyrie Eleison.
Rozpršelo se.Když jsem vstal,našel jsem tě v koupelně. Tehdy jsem pochopil,že z mraků padají slzya když je hezky,že se usmíváš.
Voda vykasaná, napnutá,luku podobná.A má milá na kolenousukni hrnutouby se nesmočila. Zezadu chytil ji vítrza vlasy, za kopretinu v nich.Korunka zlatápozdního byla léta. Přijít, bych ji nesplašil.Jak pod kamenem rybku.Dost jsem se nadíval,když po půl stehenbyla v pěně na kolenou.…
Slunce, tuší,črtlo na zem tvoji siluetu.Když ses, jako drobný ptáček v letu,zastavila před oknem.