Štítek Zamilovánky

Rozpršelo se.Když jsem vstal,našel jsem tě v koupelně. Tehdy jsem pochopil,že z mraků padají slzya když je hezky,že se usmíváš.

Voda vykasaná, napnutá,luku podobná.A má milá na kolenousukni hrnutouby se nesmočila. Zezadu chytil ji vítrza vlasy, za kopretinu v nich.Korunka zlatápozdního byla léta. Přijít, bych ji nesplašil.Jak pod kamenem rybku.Dost jsem se nadíval,když po půl stehenbyla v pěně na kolenou.…

Slunce, tuší,črtlo na zem tvoji siluetu.Když ses, jako drobný ptáček v letu,zastavila před oknem.

Poleháš přede mnoujako modré kvítky lnu.Jako lněná košilerozprostřená do dálky.Svatební košileprvního ach.Široká cesta, tak divně se nehodící,do uspěchaného dne.

Jezdci s loučemi svítí na cestu Nepamatuji si,kudy bych měl k tobě jít.Půjdu-li vlevo,vím, že dojdu k moři tvých vlasů.Půjdu-li napravo,k bílé skále tvých zubů.A dám-li se rovně,utopím se ve tvých očích. Jezdci na černých koních ukazují loučemi cestu.Osud, který…

Mezi okny zachytil sejako závěs,parfém z jejích šatů. Byla tu?A kdy vlastně?Na stěně stínek z kaštanových vlasů.

Já tomu svýmuhezky podestelu. Aby až lehat do mě bude,aby do mě lehal rád. Jen jestli rád mě bude,jestli taky bude mě mít rád. A nebo jenom jestli, tak jako jiní,jestli jenom bude umět lhát.

Říkej mi medováa já budu jako med na špičce tvého jazyka. Říkej mi rezekvíteka já budu jako modrá jarní bouřka. Říkej mi osudováa já ti nedám na sebe zapomenout.

Prší do saduz plných stromů třešní.Růžovou pláštěnku z lístků mášjako princezna Věř-mi.

Na hladinu,když jsem začal tvoje jméno psát,začalo sněžit.Opadal, snad celý, třešní sad.Ach, nedopsal jsem.