Vlastně je mi líto,že se už nepotkáme.Ale, víš,my dva, nejsme prostě kompatibilní. Takže, až dopíšu a odešlu tento dopis,stisknu tlačítko DELETEa vymažu těze života. Takhle jednoduché to je. Jednodušší,než po půl láhvi absinthutřikrát říct – Zapuzuji tě.
Zuzana V po kolena dlouhým svetruani není vidět,že má trochu křivý nohy. Ale ty bokyjak karlovarský vřídlo,klenutýa horký. Léčivýk čemu se přitisknou. Bejt to dřív,nosila by v očích stracha kabát s betlémskejma hvězdičkama. Dneska se celá vláčná ptá,(mezi zubama růži)jestli…
Oběma rukama jsiobejmula holé nohya zeptala ses„Co teď?“ Šňůrka spermatu v měsíčním světlestříbřitě zazářila.
Celou nocjsem se o tebe tak bálaž ruku rukou jsem si tisk.Zpěv dvou ptáčků nad střechami.Lásek marných obelisk.
ta postava kohosi…kdo už je dávno mrtvý…dotknout se jejího ramene… … je to ona… celá si podobná… jen očima ne, těma ne
Tvoje břicho,bílé, jako hrnec smetany.Jak dalo by se ho nabažit za jedinou noc. Hle, kohouti křičía já sotva lžící ujed.
Přes Kamenný most musíš jít, když vracíš se ze svých cest.Čekám od rána a chvěji se, když zahlédnu známý šat.Most dávno prázdný a ty nevracíš se zpět.
Ráno Pomalu budu otáčetkuličkami růžence,a to i ráno,kulatýma jako prsa šamanek,a to i ráno. Budu je hladit po klokočí,po jejich kůži barvy lískových oříškůaž do smrti,dokud má nit nezteří.
Na schody před tvým domemtak něžně mží jako by to mělo být naposled. Jako by po ozvěně tvých krokůneměla přijít už nikdy žádná další.
Do hlavy ti padlo bílé chmýří. Ani jsi o tom nevěděla.Když chtěl jsem ti ho setřít z čela,neopadlo. Ten kousek stínu od anděla.