Štítek Zamilovánky

Ze dne na den,jeden jako druhý.Dělený narozeninami a Vánocemi. Druhý nebo první,jen ty jsi jiná.Ztrácíme oba. A to není naše vina.

Zahrada v Giverny Jsouce na světěrůzné druhy nemožností,pondělní ráno je tou první z nich. Tou druhou pak – ty.K jezírku s lekníny přináším kávu.Směješ se bukýrově. Věštím klidný den.

Nazí Ve tmě ze sazíMěsíc slzíobloučky krajek,bílé, až mrazí,snáší se k zemi.Oblouček po obloučku.

Začíná brzoa končí dlouze.Ta touha touze sdělená.Dva ze tmy, jak saze stíny,půlnoc štěpí kolena. Ty zde a on je tam.Láska mlčky staví stan.Ze dvou sloupůdva ohňů víchypole suchem spálená. Prší ještě před rozedněním,noc spí, pod tichem schoulená.Ona mlčí, on mlčky…

Dívkyv sukníchpostaveny jednana druhou, tvořily byvěž vysokou, jako věž Eiffelova. Ležel bych na zádecha díval se na tu nejhořejší.Jak jí sukénka ve vánku povlává.

Svlékám šatya Měsíc barvíprádlo do modra. Noc šustí starými kopíráky,celá jsi dneska promokla.

Ta slova jsme vytvořili my.První znamená tyto druhé já. Jen my dva víme,jak ta slova skutečně znějí.Všichni ostatní, tím třetím, označují smrt.

Binárně,požádal jsem tě,… ale ne,….prý binárně nerozumíš. Naše řečrozpliznula sedo nebinárních polibků.Možná snadzítra nebo pozítří,víš, cítím že…? Nevím nic.Kdy začíná zítra…?Dnes?Až stín stromu dosáhne právě sem?Snad. Na policiAristotelova bustakroutí očima.

Voda na list padá              a list jako dřevo praská,      dřevo na ohni.   Nahni se má,    ke mně,        milá.     Ať uhlík vody        ať…

Poslední hrst malin, ti,už jsou vážně malinký, na stolek ti dám, na okraj léta.