Štítek Zamilovánky

Tvoje břicho,‌‌bílé, jako hrnec smetany.‌‌Jak dalo by se ho nabažit za jedinou noc.‌‌ Hle, kohouti křičí‌‌a já sotva lžící ujed.

Přes Kamenný most musíš jít, když vracíš se ze svých cest.Čekám od rána a chvěji se, když zahlédnu známý šat.Most dávno prázdný a ty nevracíš se zpět.

Ráno Pomalu budu otáčetkuličkami růžence,a to i ráno,kulatýma jako prsa šamanek,a to i ráno. Budu je hladit po klokočí,po jejich kůži barvy lískových oříškůaž do smrti,dokud má nit nezteří.

Na schody před tvým domemtak něžně mží jako by to mělo být naposled. Jako by po ozvěně tvých krokůneměla přijít už nikdy žádná další.

Do hlavy ti padlo bílé chmýří. Ani jsi o tom nevěděla.Když chtěl jsem ti ho setřít z čela,neopadlo. Ten kousek stínu od anděla.

Pod zlatými mandorlamipod zlatými mandlemi, dala mi,tu máš; dala mi mandli. Mandli hořkou, a pravila mi, dívej se, dívej. Teď naposledy. Jak sukýnku mám ouzkou.

Šlápla jsi na ostrý kámen?Nebo to za teboupřes celé polerudé máky běží?

Jen klidně lež,má milá, na zádech.Já zase budu na břiše ležet, tvém. Vysoko strmí seposvátná hora N’gonad stříbřitou zátokou. Vlny moře šustí,papoušci Akoz větve na větev přelétají. Na břiše tvémrozprostřeném…… jak hladina jezera Alele

Mezi topolyprohání senaše letmé setkání. Jak jej zachytit,pampelišek chmýří?

V noci jsem vstal a nevěděl jsem,kde končí tvoje vlasya kde začíná půlnoc.