Štítek Zamilovánky

Pohleď,a podívej znova,jak po řeceplynou tichá slova. Až na konec,kde splav jim staví hráz,tam utonou.V tvých očích však, šlo by to snáz.

Jak ležíme na zemi,připomínáme uvadající květ lotosu.

někdy na vteřinuvzpomenu sina ty očioříškové, jak ptačí půnebía tu je mi až ouzkoz toho všeho

Něžné světlojakoby chtělo tebe si obléknout.

Začetl bych se v tobě od konce, hned tento večer. Kilpi, kde však začít?

Je příliš tma,aby bylo vidět listí pod stromy. Je příliš tma,aby bylo vidět oči. Je příliš tma,aby bylo vhodné říct – Je pozdě. Na všechno.

Zavírám oči,otvírám ústa. Přikrýváš si uši,oči dokořán. Vrazíme do sebetisíc dvě stě osmdesát šestkrát denně.

Tak procházím se zahradou,když tu,dva prsy, bělostné jako lilie,zvou mne, se k nim přivinout.

Změní se rychle ty jenž jsi miloval. A zbudou oči pro pláč plačící oči dvě moře v nich. Obě bez břehů.

Když jsme dopili,hráli jsme hry.Hráli jsme Knoflíčkovanou. Rozepínal jsem ti knoflíčkya tys říkala různá, cizokrajná slova.Nakonec jsem ti dal sněženky.