Štítek Zamilovánky

Zeptal jsem se Divnolásky, jestli existuje malá smrt. Třeba když zemře brouk nebo někdo neznámý. Řekla mi, že ne. Že smrt je mnohem větší, než si dovedeme představit.

Ó, milá má,o čem se jí zdá?Kdepak ona je?Neodpovídá.Šedivo jev krajince s poníkem a psem.Volám jineodpovídá.Zda-li ona ještě spí?

když ses otočilachtěl jsem tě pohladituž jsi pryčuž je to pryčtak jako konec létajako chtěníchtění někoho pohladit

jindy to bylo jinakale rádi jsme se mělito zase jó

jsem zářící lampionosvěcuji ti cestu někdy si poskočíš jako malé dítěraduješ se ze zhoupnutí papírového slunce občas ve tvé náruči i shořím

směješ se ze snaz bděníkdyž se zeptámprý si nepamatuješnepamatuješ si nic z tohočemu ses smála mezi zuby tiskneš kuličku pepřebílá liška proběhla plotem

to místo nikdo neználodě jej míjejínalézt se dá jen v noci nohy zabořené po kotníky v hlíně čekám s hořící lampouzapouštím kořeny

když se po mně plazíš jako had namlouvám siže mě miluješmáš však zavřené očito pak nevidím co si myslíša ani ty oči ne

Dlouhovláska se dnessměje a pláče zároveň. Žmoulá kapesníka ptá se na oční stíny.