Štítek Zamilovánky

#2673

Díval jsem se tvým směrem.Tam, kde se vlnila tráva,jako bys dýchala.

#2672

Ode dnes,už budeš navždy číst něco jiného,než co jsem napsal.

#2646

Skloněnou, nad vanou prádla,chytil jsem ji za boky.Prsa z bronzu,jako by zazvonila poledne.Naštvaně pleskla košilí o okraj vanya zařvala – ty prasáku,myslíš jen na jedno.Dal jsem jí zapravdu.

#2623

Projdeš kolem,rozhrneš závěs,protože tvé květiny, ach,potřebují slunce. Když se vracíš,obejdeš mne.Průnik hmoty, totiž,je zastaralý pojem.

#2622

Zůstávám v sadu. Sám.S jablky připomínacími.Tvé rty jsou jako ona.Náš hřích taky.Ohanbí přikrytá travou,odešli jsme se zavřenýma očima.

#2606

Dotkla sesa zdálo se, že omylem.Pak už si nepamatuji, jestli jsme se ještě potkali.Vzpomínky jsou zrádné,mnohdy vypadají jako modré ovce.

#2599

popíjeli mátový čaja on jí kreslilna krk prstem měsíčky

#2593

Jemnými barvamichryzantéma ve váze jak v lůžko ponořená.Chvátal jsem za tebou. A ten květ, jsem prostě přehlédnul.

#2582

Smíš se dívat,když se převlékám za závěsem. Bílé hedvábí nadouvá se,jako plachtoví korábů. Jediný pohyb,zmizím, rozplynu se v mořské tříšti. Slunce zvedá mlhu. Snad zahlédneš mě celou.

#2569

Moře Bylas jak moře,jemné, bílé vlnky,pod hladinou mrštné ryby,velké a masité ústřice.Vodní trávy se vlnily sem a tam. Neříkal jsem nic. Neboť z klidného mořeby se rázem stal ocelově šedivý oceán,chocholy vln by tloukly špičatá skaliskaa já bych věděl, že…