Štítek Zamilovánky

Natáhnu rukua bojím se, že dá mi svou. Vždyť pak já, hlasem byl bych.A ona jen – mojí ozvěnou.

na dlaninabízíš mi moruší bílých až jímá mě strachuž zas beru si jedinou

Cosi slabě zavonělo.Ale tak známě…Snad tvá kůžeaž odkudsi zpoza hor.

Drahá Rukama svýma,obejmul jsem tě. Do uší lístky, ze zlata červeného,dal jsem ti. V půdu svoji,jsem tě vkořenil. Víc,dát ti nemohu.

Miluji tě,jako miloval bychženu cizí, jejíž pihu mezi lopatkamijsem dosud nespatřil.

po schůdcích tvých žeberstoupámklesám pacičku, pro štěstí, králičísvíráš

Z podedveří paprsekuklouznul po tvé přikrývce. Kůstka krční, obratlík. Počátek všeho.

Kuličku skleněnou,kterou máš,skulil jsem ti do podpaždí.Sklo má teď barvu kůže.Je stříbřitě mihotavá.

Pomalu plazí seúponky dlouhých trav, svlačců zelených. Kolem rukou tvýchkolem nohou tvých, plazí se; berou tě jemně za ně. Také já, bral bych tě jemněbýt na tomto místě, tam kde jsi.Zvou tě velejemná.