Štítek Zamilovánky

I hleděli sobě do očídotýkali se svých ran.A chlad se měnil v hladhlad přecházel v žárnoc byla dnem.

Jako na starodávné beránky,volám na milou, opatrně. Když vlas zaplaje a otočí se,má touha se rozběhne…                 …dál než do dálky.

Pes celou noc proštěkala ty ses nevrátil. Bojím se,když jsem sama a Měsíc mi hledí do oken.

Bralas je na jazyka chutnaly tak sladce. V trávě se rozsypaly.Ani vítr je neodvál.

Dával jsem ti moruší do ústA ty ses po každé z nich usmála,Jako by právě ta, byla ta první.

Myslíme jeden na druhého.Jen tak.Jako když hvízdne.Jako když smutek sedne na polici.Jen tak.Myslíme jeden na druhého.

Moruše,z obliny na zádech,ústy ti vybírám.Prý lechtá to,ve vzduchu tymián.

Kladu si dlaň před oči.Za ní je zapadající slunce. Byla bych vyrušena,kdyby mne zezadu objal? Snad prohnula bych se jako tráva,když do ní foukne neposedný vánek.

Natáhnu rukua bojím se, že dá mi svou. Vždyť pak já, hlasem byl bych.A ona jen – mojí ozvěnou.

na dlaninabízíš mi moruší bílých až jímá mě strachuž zas beru si jedinou