Štítek Zamilovánky

#2812

Tehdy pod tím kaštanem,když sis vyzula boty.Vyfotil jsem tě – černobíle.

bylo životně důležitépřečíst onu knihustál před policíse zavřenýma očima hledal bříšky prstů její sametový hřbet

Až ti druzínejsou zdeaž setmí sepak teprve stoupneš si na špičkya dosáhneš tam, kam chceš.

Co budu dělataž usnuaž zamhouřím pravé okoaž hlava mi padne na ramenoa tyvytratíš sedo noci jako zloděj. Co počnu si?

Jsi můj štít, to jsem si přála.

Ten pár kosatců u hráze.Jako by byly jeden. Ve stejný den rozkvetlyve stejný den zas zapadly sněhem.

Jako ostrov,který z pěny vstane, vlna kotníky ti pohladí. Mlsně olízne.

Můj svět je velký. Není tvojí chybou, že ho nemůžeš zaplnit. Přesto bych to tolik chtěla.

Kdya odkud přijde Miláček můj?

Setkávali jsme se,jako by zítra měl být ten poslední den.Nakonec byl.A nedalo se dělat vůbec nic.