#2825
jsme my dvaJeníček s Mařenkoua za řekousklízí obilí jsme my dvaJeníček s Mařenkouoba opilísebou tak sami
jsme my dvaJeníček s Mařenkoua za řekousklízí obilí jsme my dvaJeníček s Mařenkouoba opilísebou tak sami
Sáhnu mezi kamenya najdu, co jsem kdysi ztratila. Blýská se to, voda z toho crčí.Nesou mi kávu a na všechno je tak málo času.
Tehdy pod tím kaštanem,když sis vyzula boty.Vyfotil jsem tě – černobíle.
bylo životně důležitépřečíst onu knihustál před policíse zavřenýma očima hledal bříšky prstů její sametový hřbet
Až ti druzínejsou zdeaž setmí sepak teprve stoupneš si na špičkya dosáhneš tam, kam chceš.
Co budu dělataž usnuaž zamhouřím pravé okoaž hlava mi padne na ramenoa tyvytratíš sedo noci jako zloděj. Co počnu si?
Jsi můj štít, to jsem si přála.
Ten pár kosatců u hráze.Jako by byly jeden. Ve stejný den rozkvetlyve stejný den zas zapadly sněhem.
Jako ostrov,který z pěny vstane, vlna kotníky ti pohladí. Mlsně olízne.
Můj svět je velký. Není tvojí chybou, že ho nemůžeš zaplnit. Přesto bych to tolik chtěla.