#3002
Náhodně tě otevírám, listuji tebou.Necháváš se. Rozechvělá,když záda ti lehce pohladím. Vyprávíš, voníš mi po kdoulích.
Náhodně tě otevírám, listuji tebou.Necháváš se. Rozechvělá,když záda ti lehce pohladím. Vyprávíš, voníš mi po kdoulích.
Oblouk tělase klene nade mnou.Vcházím a ty se mnou.Křik z ulice doléhávšak jen nepatrně.
Na bílém písku na bílém písku na bílém písku tam, kde vlny dosáhnou bílými prstíky, vyjímáš se.
Téže nocico sušili jsme koprupod dolními víčkyokrovou jsi udělala čárua rozevřela ses perly jsem vybíral jednu po druhédopočítat jsem se nemohl, kolik jich bylo. AleéAleé.
zdálo se mi o tobě, zdálo se mi, v tom snu jsi stála na špičkáchmalá, abys dosáhlakoně se v tom snu řehtali nepamatuji si nic z něho každopádně, bylo to hezkéstála jsi na špičkáchstála a noc byla krátká
Bereš si z mé jablonějablíčka červenáa co kolouši budou jíst,to se nezeptáš. Ty bídný. Srnky pláčoupod dvěma rozbitými Měsíci. Nezeptáš se a nevíš. Jsi možná tisící. Ty bídný, bídný.
Pohlédneš jen tak, přes rameno.Jako když šál lehký nadzdvihne se.A já v té náhle upuštěné nězetonu. Tak, jak topil jsem se celé toto léto.
a viděl jsem náhle všechno tvýma očimajak mne vedeši přes potok jak mne vedešpřes ten který tu před tím nebyli přes ten nevěděl jsem co říkatdal jsem ti tedy čtyřlístek modrý a žlutýa nechal tě mě přes ten potok vésta…
Bylo to tak.Na omak jsi bylaměkká a teplá i tam – v podpaždí. Smála ses, že to lechtá.
veskrze všechnozdálo se přikryto prachemjen kartáč na vlasy kdosi celkem nedávno držel v něm zachycený vlas voněl věděl jsem po kom