#2964
a viděl jsem náhle všechno tvýma očimajak mne vedeši přes potok jak mne vedešpřes ten který tu před tím nebyli přes ten nevěděl jsem co říkatdal jsem ti tedy čtyřlístek modrý a žlutýa nechal tě mě přes ten potok vésta…
a viděl jsem náhle všechno tvýma očimajak mne vedeši přes potok jak mne vedešpřes ten který tu před tím nebyli přes ten nevěděl jsem co říkatdal jsem ti tedy čtyřlístek modrý a žlutýa nechal tě mě přes ten potok vésta…
Bylo to tak.Na omak jsi bylaměkká a teplá i tam – v podpaždí. Smála ses, že to lechtá.
veskrze všechnozdálo se přikryto prachemjen kartáč na vlasy kdosi celkem nedávno držel v něm zachycený vlas voněl věděl jsem po kom
Moje láska k toběje příliš velká.Potřeboval bych jirozdrobit na štěrknebo spálit,abych ji mohl unést.
Myslel jsem,že se známe.Avšak, když jsi přišla,viděl jsem na slunce a na lesa na vlasy barvy kaštanů. Věděl jsem, že neznám nic.Kůra borovice se totiž obrátila rubema slovo chutnalo po angreštu.
Podívej,támhle nad domem.Je tak modrá obloha.Jako tvoje oči.Jako tvoje oči, když se zlobíš.
Zahrada třesu tvým stromem a zahrada je plná můj košík tvými plody přetéká jíst je do sytosti jsem jako jarní řeka tu zajíkám se a znovu a zas bych chtěla
V cyklickém pohybu,nádechu a výdechupozoruji jemné chmýří na tvém bílém břiše.Ústa kopírují pruh světlavrženého pouliční lampou,kapající kohoutekpravidelně odkládá další dílek tvé věčnosti.Když se zachvěješ, jsi odcházejícím mořem.
Občas se dá rozeznat,za který strom ses schovala. Jindy však,je vidět jen pasoucí se laňnebo bez, jak odkvétá.
Proklouzla jsi mipod rukamaa já tě tolikchtěl. Dlaně voní mi koriandrem. Ty zase z madlí olejem.