#2881
Občas se dá rozeznat,za který strom ses schovala. Jindy však,je vidět jen pasoucí se laňnebo bez, jak odkvétá.
Občas se dá rozeznat,za který strom ses schovala. Jindy však,je vidět jen pasoucí se laňnebo bez, jak odkvétá.
Proklouzla jsi mipod rukamaa já tě tolikchtěl. Dlaně voní mi koriandrem. Ty zase z madlí olejem.
jako list ke stéblu rákosu ve spánku přimkla ses
Dlouze míchám mléko v kávě.Bělost se přelévá pod okny. Ztracen v hodináchmyslím teď a říkam snad. Ztracen směremmyslím zde a říkám ty.
Snad dnesDnes by to šloBudem spolu spátZaklesnuti klíny do sebeJen spátZaklesnuti dlaněmiSpi lásko spiA mého objetíToho si vůbec nevšímej
Slyšíš? Když vcházím právě tudy,měl bych tudy i vyjít? Zdá se mi, že do tebe vcházím ušima.Tak proč tvé dlaně říkají:„Chci tě?“
Pohladil bych těpo vlasech z kaštanů,políbil na krk, řekl, že zůstanu.Však nemohu.Víme to oba.Jako, že Podzim je nade mnou.Však pošlu ti vlaštovky.Ty s tebou jistě zůstanou.
Zanecháváš po sobě drobné stopy.Možná, že chceš,abych tě hledal.Jsi tady,a já tě vidím.Na stole prázdný šálek kávy.Kdesi kolem stopa parfému.
Ach, až odrobí se všechna kůra teprve pak zřím jaká celá jsi.
Nemůžu se otočiti kdybych chtělTvá ruka je příliš dalekoa dvojí krokduní už jen loňským mechemCítím však meddá se nabrat do kapes cestou k rozkvetlým kamenůmStejně jako tvůj stín