Těším se, že si dnes večerjen my dvazajdeme na večeřinebo do saunynebo do parku. Možná to nevyjdejako když onemocněly dětinebo když jsem dostal průjemnebo když mi volali z prácenebo když jsme se nakonec pohádali. Není důvod,proč bych se nemohl těšit…
Svět ve 2035 Odpusťte mi,že jsem vám život dal.Že jak lodičkyv proudu vás zanechal. Já,… nechtěl jsem vidět,šedé hroty skal,vaši maminku,jsem tak moc miloval. Plujte lodičkyv proudech peřejí.Táta váš modlí sea slzy ho máčejí.
Večer si lehnu vedle tebeSkřížím ruce na prsouA nechám si o tobě zdátJako by to mělo být navždy Ráno se probudíš a řeknešProč spíš s rukama skříženýma na prsouA já ti řeknu – Chci si o tobě nechat zdátKéž by…
V rukou držíš moje vnitřní srdceVybalené z polystyrenových vycpávekNěkolika vrstev novinVyndané z krabice pečlivě oblepené lepící páskou Vlastně ani jako srdce nevypadáSpíš jako holé kuřeNebo pulecNebo bezbranné dítě Chtěl jsem ti říctNemačkej ho mocTo jsem jáÚplně nahý
Dnes pokáceli jilm před školou.Už tam neníani paní učitelka Horákováani ředitel Hauzer. Zmenšil sekousek čehosico jsem nosil jak znaménko na kůži. Snad ještě,aspoň za dobrého počasí,půjde nahmatat. Malý kousek čehosi.
Tábornická uspávanka Z křídel zlatohlávkůpostavím ti lávku.Do spánku.Aby se ti hezky spalove snu tě nic nepíchalo. = Tati, vidím Polárku! =
Erec Jisra’el Z dálky se ozývácinkání zlatými rolničkami.Co na kotníčcích míváš,když zůstaneme sami. Neznám tě ještěa už se mi po tobě stýská.Znovu mi zatanči.Zlato ze střech se nocí blýská. Dívko z Jeruzaléma.
Možná, že čekal jsi dlouho,ale ani lístek jsi mi nenapsal.Jen na tvém místě u stolupár drobků chleba.A otisk vůně kolínské,co pomalu si pod tapety lehá.
Jedné dívce jejímž jsem otcem Odcházíš,po špičkách jako zloděj za soumraku. Plné kapsy máš,mých snů bez oblaků. Zdi paláců ještě šeptají tvoje jméno.Už se nevrátíš.
Kvůli tobě koupu sev lístcích vlčích máků.Jen pro tebe vyšívámstříbrem krajky mraků.A když chci ti ukázat,jak být hvězdám blíž.Kouknu do tvé postýlkya vidím, že už spíš.