Štítek Vzpomínky

Na galilejském polirozhrnuto holíprsti na dva prsty.Jděte tudy. Nebo jinudy. Budu čekat. Mojí drahé E. k dnešnímu dni.

Myslím, že jsem nikdynedokázal říct,tak aby věděl, že je to pravda –Mám tě rád. Tak jsem se na nějosmnáct let díval,občas usmála doufal, že to jednou sám pochopí.

Častokrát jsem se díval,jak můj otec krájí chléb.Nejprve zespoda bochníku, špičkou nože,jak drápem, vyryl do bílé mouky kříž.Poté zakrojil. Chléb lehce zazvonil. Rozkrájel jsemmnoho bochníků chleba.Nezvonící chléb se vršil.Na židlích na stole,nakonec i na otcově posteli. Teprve potése chléb ozval…

Tolik jsem se chtěl smířit.Podával jsem ruku.Kupoval kytice a lahve vína.Usmíval se.Vzpomínal na to co bylo hezké.Tolik to bolí. Nikdy jsem podanou ruku nepřijal.

Veliké kácení Dnes je Roklinka prázdná.Do ranního vstávání jen Měsíc svítí.A pod ním, jako odraz na hladině,bílá kola pařezů. Půjdu večer kolem nich.A na každý nakreslím kříž.Popelem a hlínou.

V kolíbce Hele, už kouká.Už leží na bříšku.Už stojí.A jak drží míč! Kam běžíš?Počkej!Chviličku.Už je pryč.

Tyran Když zemřel otec,ptali se nás –Co budete dělat?Říkal jsem jim,vezmeme ho domůa posadíme ke stolu.Bude nám vládnout až do smrti.Myslím, že mi nerozuměli.

Tak jsem zaslechl, jak říká –Už abych z toho domu vypad.Zamrzí to.A ještě se tvářit, že jsem ho neslyšel.

Nech mě být.Potřebuji mlčet.Už nemám sílu na to,aby každé moje slovobylo váženo, přeměřovánoa prohlíženo nejsilnějším zvětšovacím sklemzda neobsahuje něco,co by zcela a úplně měnilo smysl toho, co bylo řečeno.Nech mě, prosím, aspoň rok mlčet.

Víš, chtěl jsem ti říct,jednou se potkáme.Přál bych si,aby to bylo dřívnež někde ve dveřích. Ale i dveře stačía potomvezmu tě do náručí.Nebo mi podáš dlaň.Tak, jako když jsi byl malý. A já už velký. A potom půjdemeztichlými nočními ulicemi.Budou…