#2860
Jeho sny byly příliš jemnéa jeho slova příliš hrubá. Tak bylo zapomenuto všechno a nikdo nevěděl.
Štítek Vzpomínky
#2848
Svoje myšlenkyobtáčím těsně kolem tebe. Ruce si svazuješ růžovou šňůrou.Chceš odejít?Kolem je mráz a trávy dávno pokryté jinovatkou. Tvoje nohy tě nenesou.
#2845
mlčíme proč mělo by sečekáníodehrávat jinak hodné zaznamenánízapamatování si vteřiny kdy začalo
#2826
Ten vesmír,ve kterém jsme se mohli potkat,zaniknul dřív, než se dalo čekat. Stejně však.Vzdálenost 5 miliard světelných let,byla asi pro ty dvě civilizace příliš. Snad tedy příště, táto.
#2780
utíkáš po břehu a křičíšjako by dostatečně vibrující částice vzduchu mohly způsobit že jediný atom těla jediná myšlenka se vrátí v čase zpět…
#2757
Setkávali jsme se,jako by zítra měl být ten poslední den.Nakonec byl.A nedalo se dělat vůbec nic.
#2733
večer šel po štěrku,potkal jsem ještěrku uzlování, žužlání, ušních lalůčků la, la, la,lásko má kam jsi odletělalásko má…
#2722
Bylo toho tolik co řícta nakonec jen šlidržíce se mlčky za rucek poslednímu plotu tou ulicí bez jména.
#2721
To dávno ztracenéposílám ti hrstmi. Snad včas dojde tomu,který větru dalsignál S. O. S.
#2704
Vybíráš náhodná písmena z nich skládáš slova,a nakonec věty. Tváříš se, jako bychom se neznali.Přitom je všechno jinak.