Štítek Trojhránky

bereme se na milost já a déšť

moje narozeninyvidím samá zádamožná je všechny znám*moje ruka hladímou tvářjsem blázen*dnes bude hezkynebolí mě záda*hluboko do očíhluboko do miskyžebračka před kostelem*jeden vedle druhéhoněkterý se klátí jiný nezašedlé náhrobky

nocvšechno spíčervotoč ne*má tvářmezi tvářemiplná čekárna*sedy na patáchmodlitební zvonkymoucha*Křik ptáků!Je už jaronebo jen proběhl pes?*za vrcholemzas vrchola další a další

neznám ho,jak mám vědět, co jsem jáa co můj otec * táhnu nohu za nohoudnes je cesta domůo poznání delší * Obklopen blízkýmiv koutku sipovídám se Smrtí. Naslouchá. * sluneční paprsekdopadnul tamkde bych si přál spát

kolem hukotdalší hukotdalší cesta do práce * otočím sea náhle zahlédnukolik štěstí mě potkalo * odcházející lasičkave křoví hnízdoa pár skořápek * hrozím holubůmnový slamákplný jejich pozdravů * kladu tě do postýlkyoči slepené únavoubylo to včera

maluji stéblo trávyznova a znovajarní louka * světlosi lehá přes světlobrzy bude ráno * ať na levém či pravém bokuvčerejšek mi ležípořád před očima * miska žrádlaplná po okraja stejně žebrá * stromy se kývoumraky přes obzorpár kroků od útulny

hlavně tankůtrčí k nebilán podzimních slunečnic * titul Imperátora to je vše * vrací se domůbedny v zákrytuuž teď tlejí * nakonec zemřekaždý Nesmrtelný * světlice stoupák obloze skelné očineodtrhnou se * v kráteru po granáturoste kostřava

Z chodníků mizíjako sníhzahrádky zasaž do jara. předjařídnes odpolednejsem poprvé svléknulpůjčený zimník ještě že slzyjsou teplé a nestudíproto jejich objetíje jak obejmout sama sebe

ruce až na zemvšechno nakoupiltvář zenového mnicha*jako by se nechumelilosněhulák kynetrsu sněženek*den ještě nenía já na cestáchjá a moje stíny

mezi zubytřešeň ptačíchutnáš mi * Havran – krá-krá; druhý, třetí. * Minutka zvonía na vaně dvě čárky.Oči v slzách. * Oba dva víme,TO JEHO, není báseň.Dál se neshodnem.