#1019
Dřív, než nalistuji stránku,usínám.Poezie každodennosti.
Dřív, než nalistuji stránku,usínám.Poezie každodennosti.
Větvička, prohnutá k prasknutí,tělíčkem pěnkavy kreslí,ve vzduchu symbol smrti.死亡
Na kraji jezírkahoupe serozstřelené slunko.
V krajinách neznámých Tudy tekla stružka.Potom taky já.A dál už nikdo.
Knoflíčky tvé blůzkyrozprostřely se nade mnou.I s malou ozvěnou.
Javory S podivuhodnou přesnostíobtiskují se do stínůtvary javorových listů.
Začalo pršet.Pršelo i pod lampou pod kterou jsme stáli. Byla jsi celá jako pošitá modrými pajetkami.Myslím, že pršelo do půlnoci a že to modré byly slzy.
Nikka Podzimní mlhydo plna dozrávají.Ve sklenkách whisky.
V tichém pokojinikým nemilovánarůže umírá.
Všichni modří lvi,mhouří modré oči,když vychází Měsíc.