Štítek Trojhránky

Hele,mladá jabloňka. Kdosi ji zlomil větev. ֍ Loňská ostřice,váže si tlusté uzlyšedivých vlasů. ֍ Na stolku ležíkniha o psaní haiku.Už zase sněží. ֍ Kámen,obrostlý mechem,mlčí. ֍ Přes plátno rouškysleduji trs narcisek.Není nic vidět.

Vychází Slunce.Říct něco víc? Tedy zalévám slzami první lístky olivy.

Hledám,okno po oknu,jestli se někde ještě svítí. ֍ Upnuté sukněa vysoké podpatkyv kantýně odhání splín. ֍ V láhvi od pivanašly domovtři vosy. ֍ V sáčku poslední bonbonco se lepí na zuby.Co teď? ֍ Na třešeň obsypanou pupenysednul havran.Setřásl zbytek sněhu.

Iásón se halído ovčí kůže. I oči mu září.

Hora, severními větry ošlehaná.A přece na jižních stráníchmeruňky kvést se chystají.

Opřu se o kmen olivovníkua budu se dívat na Jeruzalém.

Tak jako volavky plavou po oblozetak i oblouky vlnek v mělké strouzetáhnou stejným směrem. ֍ O mělkou louži hádají se dva vrabci. Baví se celá louka. ֍ Prohnutá k prasknutí,jako by větvemichtěla sebrat lístek z trávy.

Modlitební mlýnkyse pohnulysamy od sebe. Říkám Óm. ֍ Uprostřed lesakřivá jablůňka.A nese ovoce! ֍ Rodí se nové slovo,když štětcemdotknu se papíru. ֍ Prstem zamazaným od barevpřikryl oblohu.Měsíc zmizel. ֍ Podobají se volavkámskvrny od tušena bílém papíře.

Ještě v polednena žábu na Měsícisvítilo Slunce. ֍ Úplněk je velkýjako hlávka zelí.Čas sít. ֍ Kamenná zahrada rozkvetla.Conn McFucius zapálilvonnou tyčinku. ֍ Pode dveřmi zafouknul vítr.Zdálo se mi,že slyším hrát Novosvětskou. ֍

Při západu sluncerozžala se všechna okna.Tady to ne! ֍ Mladá pšenicevytahuje se ke slunci.Ještě mrzne. ֍ Z komínů stužky kouře,končí pod prvním mrakem.Není to daleko. ֍ Do otevřené knihy,místo záložky,vkládá se štráfek slunce. ֍ Není kam spěchat.Na poli hoří mákytak…