#2756
Vítr, jak kdyby náhle ztich.Však on nemlčí.Jen houpe se chvilku na větvích.
Vítr, jak kdyby náhle ztich.Však on nemlčí.Jen houpe se chvilku na větvích.
Sám před zrcadlemse sebou bojuji.Vypadá to na pat. @ Kukačka mipočítala léta.Najednou zmlkla. @ Déšť, jak začal,tak skončil.Oklepávám si klobouk. @ Do japonské zahrady prší.Kameny se lesknou,tu list.
V okamžiku zrození,kdo by nám pláč vyčítal? Na křik, jen úsměv, krátká je odpověď.
Letošní trávamá stejný odstín zlatéjak loňské seno. * Jen jeden hřebpovzdechnul si lotr.Víc nejsem hoden.
Cvrčků pluk řičípod okny ložnice. Vlaksotva uslyšíš. S náručí pivoňek,chtěl bych tě obejmout.Ty mne obejdeš. Odešel po svých?Na cestě leží berle,mrzák však nikde. Modlitbou srdcejeticho.
Do vody padl stín.To vážka přelétlaz rákosu na rákos.
Moudrý mlčí.Snad, že tolikměl by co říct.
Slimák na cestěplazí se odhodlaně své smrti vstříc. * Dvě vážky, odkudsi od rybníka, a jak se galantně uklání…
Ozvěna krokůpomalu zaniká.Šlépěj na skále.
Vítr si hrajes otevřenou okenicí.Kdo je má pořád poslouchat? Schnu jái lístky papriky.Kde je má žena? Kafky tu chrčíod brzkého rána.Už i slavíčci odletěli. Málokomuje rozumět lépe než dešti,když jdu sám lesem.