Štítek Trojhránky

Poslední vlaštovky sedína telegrafních drátech. Zničehonic zahřmí.

Z knížky, kterou jsem otevřel, vypadnul kvítek arniky.Kde se tam vzal?

Bronzová kopýtkanebo cinkání zvonků?Blíží se.

Náruč pivoněk,ach, jak je plná.K neunesení.

Koušu se do rtu,ale co když má pravdu?Vrhá i tma stín? @ Plamínek svíčkyšplhá výš a ještě výš.Jedou hasiči. @ Na zemi Lego.Našlapuji zlehka. No,jak mezi vejci.

Měsíc čtepřes rybářovy sítě sny vody. @ Tvá půlka lůžkaje skoro vychladlá. Kde jsi? @ Měsíc jako turecká šavlenabodl psí boudu.Pes se rozštěkal. @ V závěji pošťákmarně hledá schránku.Kleje jak Tatar. @ V zrcadle mihla setvářdůvěrně známá.

ten muž s potetovanými pažemiten, který tak něžně přivíjí dítě Tak vypadá otcovská láska?

Sluka a její kro-kro-krokrostaví slavobránu.Prošel jsem. @ Čísi spodničkavisí na plotě.Prý ti nechybí. @ tam, kde končí plotpoletují vlaštovkynad hejnem much @ zase je časmokrých tlapekKora, alou do sprchy

mlha, zapadená do škvír v dlažbězačala odkvétatdeštník zůstal doma

Obloha se zarděla. Řekl jsem snadněco nevhodného?