Štítek Trojhránky

maluji stéblo trávyznova a znovajarní louka * světlosi lehá přes světlobrzy bude ráno * ať na levém či pravém bokuvčerejšek mi ležípořád před očima * miska žrádlaplná po okraja stejně žebrá * stromy se kývoumraky přes obzorpár kroků od útulny

hlavně tankůtrčí k nebilán podzimních slunečnic * titul Imperátora to je vše * vrací se domůbedny v zákrytuuž teď tlejí * nakonec zemřekaždý Nesmrtelný * světlice stoupák obloze skelné očineodtrhnou se * v kráteru po granáturoste kostřava

Z chodníků mizíjako sníhzahrádky zasaž do jara. předjařídnes odpolednejsem poprvé svléknulpůjčený zimník ještě že slzyjsou teplé a nestudíproto jejich objetíje jak obejmout sama sebe

ruce až na zemvšechno nakoupiltvář zenového mnicha*jako by se nechumelilosněhulák kynetrsu sněženek*den ještě nenía já na cestáchjá a moje stíny

mezi zubytřešeň ptačíchutnáš mi * Havran – krá-krá; druhý, třetí. * Minutka zvonía na vaně dvě čárky.Oči v slzách. * Oba dva víme,TO JEHO, není báseň.Dál se neshodnem.

V zátoce Ne-Če-Kej,dva čajové lístkya vítr vanoucí k moři.

Já a ty,od léta do léta –další čekání.*Křik kohouta –proplakaný polštářa konec snu…?*Jako kdyby nicdalší den a další.A ty nejsi.

Slunce zapadá –stín dubu se dotknulstínu starce.*Objímáme se.Já, lampa a má láhev.První noc roku.*Smažená ryba,broušené sklo a mísa salátu.Hladové zamňoukání.

modrá kanoea říční tišinadvojí zhoupnutí * divoký vítrduje tam a hned jinamdržím se středu * slunce střelené do srdceposlední polibeka je noc * venku mráz jak sameca ve špaletě semilujou masařky * zbytky sněhuse zuby nehty držípravé poledne

kolikrát jsem musel projít kolemabych si jednou všimnulsnítky hipampy zachycené v omítce * Vracím se domův ústrety mi vycházíledový vítr. * v pítku ještě ledale vrabci už hledajímycí koutek * na stejnou hromadu padajíbílé kvítky mandloníi březnový sníh