Štítek nic

Potkáme se na mostku můj milý?Abychom chvíli, jen spolu byli?Když ty půjdeš do městaa já poběžím domůpodél záhonů bílých hortenzií?

Minstrelové zpívají.Zpívají o lukách,zpívají o krásných paních. Tak noste na stůlselata a koláče.Minstrelové zpívají o štíhlých chlapcích. Pivo a taky víno noste.Bažanty a tučné husy.Minstrelové zpívají o plavovlasých chlapcích. Kosti házejme za sebe.A narážejte další sudy vína.Minstrelové zpívají o chlapcích…

Hlava v pískuvypadá měkcek nakousnutík nakopnutíbarvy měditrochu šedáodřená na čele.Koho asi,hodí se?Vosy v níhnízdo staví.Zde tělotrochu při těle.

Po končících kolejích,dál se kolébá,vlak do mraků. Na posledním vagonuplamen lampymých věčných přízraků. Spřáhlo o spřáhlo.A další hrst hvězd září.

Nad ze stříbra střechamivlny na mořidva úhořiv sebe se nořídlaň do dlaněmráček v mrak.

Elbrid Když sem přišel za Elbrid,tak si holky přestaly povidata začly se děsně smát. Ale tak pitomě.Že jsem zas odešel.A neřek jim raději vůbec nic.

Rue de Fin šestnáct sodíkových lampna tvé ulicipřes zamlžené brýlevstup do cizí dimenzesklenka pastisudrobivá baguettedvě drobná prsapár schůdkůnenápadně se vytratitvůně vsáklá do košilepůl dne, než dokonale zmizíš

Není už dávno zřejmé,které stopy jsou tvéa které byly moje stejné. Do jedněch padnul večer,do druhých sypala se obloha.Po tmavě modrých drobcích, jako chleba. Jako tělo, modrým plátnem obalené,jako tělo bez boha.

Poutník Poskakuji radostíkolem drobných květů trnky.Na chvíli jsem zapomněl,že jsem unavený.

Opuštěné přístavy Z výhledu prázdného městav protimoříbílá břicha velrybve sluncích hoříprovázkem přivázanáke střevu světa.Střed. Právě v tomto bodě.V kleci času. V kolébce vteřin.V hlavě srdce.