Štítek nic

Večerní lampy kvetou,stvoly zlatobýlů. Milenci v řádkách stolů,rendez-vous popůlnocí. A v podkroví, lístky slunečnicpadají do zahrady královny Mab.

Tak dlouho se ve svých básních miloval se Smrtí, až mu jednou dala.

Umřela.Přišli na to za měsíc.Vyklidit ledničku? Další.

Svatý Nepomucký Jane,odkudpak to vítr vane?Sotva zima přijdenáruče hned plné,pro koho na mostě, máš plné bílých sněžinek?

Koukám jako blázen,upadlo to na zem.Co?Ale nic.

Muž říká ženě: Kde jetvá kůže, hladká jak vodní hladinatvá ústa, rudá jak lesní jahodytvé vlasy, černé jak půlnoční nebetvé boky, táhlé jak lány pšenicetvé břicho, pevné jak bochník chlebatvé nohy, štíhlé jak olšetvé kotníky, kroužené na hrnčířském kruhyKdes je…

Ozvěnadotknuta kopci (dvakrát sedmi).Než se sama vrátí,o poutnické holi,půl oblohy slunce urazí. Má prázdnou kapsu tulák a cvrčka,aby mu večer, poslednímu, před spaním kolébavku zahrál.

Slavíkův vzlyk uprostřed noci.Ticho, jak hedvábný šál,na dva kusy,snáší se přes ostří meče.

Dnes se stala pozoruhodná událost, o které je dlužno zmínit se. Když jsem totiž položil svůj střevíc na hladinu, nepotopil se, nýbrž plaval.Položil jsem vedle něj tedy i druhý a plaval též! S menším úsilím jsem je proto obul a…

Šel bych s Valeriítřeba do páry (samozřejmě ve vší počestnosti).Na délku dvou paží bychom seděli.V šeru. Kde jsi?A pára by nám smývala,včerejšky a dnešky,všechny ukrutnosti, od kterých máme černé oči.