Štítek nic

Jak teskně se snáší lístek buku soumrakem. Jako by tušil, že jen bláto mu otevře náruč.

Klára Kozenky skotačí na kamení.Krásná Klárka kráčí.V konývce kávu.Kárový klukv křoví.

Kamení Švihají do kamenů,čehý a hot.Kameny hrůzou zpěněné,běží.Dlouhé brázdy v poli,rovnou čarou k lesu.

Sběrači červených a zelených kamenů Na rudé šňůrcesrdíčka marioneta jeden uzlík. Člunů na patnáct.Na smaragdové plážizačíná příliv.

U kavárenského stolku,jen na dvě espressa,dotkli sekoleny.

Zápisky z cest cesta ke svatému Antoníčkovije křivolaká, vyšlapaná do kamene není se tu kam posaditpokračuji dál, do Předpeklí na pěšinách začíná přibývat kostí,chaloupky jsou však bílé a lidé, zdá se, milí

Proč ukazuješ na mě, Ty.Já nedělám drahoty.Já vůbec nejsem jiná.Jsem jen trochu milá.Na ty smutný a bohatý.

Starýma dveřma v Annanšuvetutam a zpěttam a zpětskříp, skříptam a zpěta takhle až do Rána.Že mu to ale trvalo.

Oka Jednou jsem se zahleděl do oka,modrého oka, které se na mne upřeně dívalo.Možná jsem v něm hledal smítko.Nebo řasu,… co já vím.Oko se zahledělo na mne,dívalo se skrz to moje,možná, že si ta dvě oka povídala.Pak se to cizí…

Stojíc po kolena v jezerní vodě,bílý pruh jdoucí po hladině.Dva další vrcholy, jablka po stranách,černého trojúhelníka. Pstruh pod palcem levé nohyznamení runy, přečtené v noci.Na obzoru horizontála svítání.Pod ní bílé stružky sněhu z hor.