Štítek nic

Jeptišky černé,jeptišky bíléz dlouhé chvílehrají dámu. Panna Maria sedíz růží v sadu.

Tomáš Když osamímnebudu již musetoplácet tvoji lásku, kterou jsem od tebe neměla.Ani když, jako Tomáš, vložil jsi dva prsty mi do těla.Za májové noci vlahé.Ani tehdy jsem ji neměla.Ráda a bez uzardění osamím.

Tuší vyvedenípopelaví jeřábi. Jen, jen vzlétnout!A podpis chybí.

Přisedla si ke mněa jen mlčela. Pak upila mého vínaa znovu mlčela. Ani nevím kdy, nakonec promluvila.Svým prsům říkala kozičky.

Na poli Ježíš tehdy chodil po poli.V dlani rozmílal klasya ony voněly po tátovi.Všechno tam vonělo po domově.I Jidáš.

Ráno Na růžovém lístkutvaru viněty vínabylo napsáno –Jsem krávapa.

Hloh Chvilka nepozornostia dva lístkyranním světlem k sobě slepenépadají na zem.

Třešnění Do rukou společných budeme brátmisky vnější i misky vnitřní. Misky vnější, do kterých crčí voda z okapů.Misky vnitřní, pokryté lístky zeleného čaje. Budeme crčet v crčení v domě beze stěn,se stěnami z rýžových rohoží ve dvojím choulení. Budeme do…

Komedianti Kola povozuskřípou jako včerajen krajina se mění.Dnes tedy, kolem města, dlouhým úvozem.Tak jako jindy.

Byli jsme spolu.Byl jsem s tebou více já.Neboť tys tiše drželavšechna má uřeknutí. Od kolébky do smrti.Víc než já.Ó, Anežko,Anežko hezká, oroduj za nás. Za mě a za nás dva.