Štítek Monology

Pomalu vyvětrávávůně whisky,která vznášela se,večer,u staré lísky.Jak zlatý anděl proletěl.

Kamarádi Maminka mi sice říká,že bych si měl poklízet.Ale já nechci. Mohl bych třeba,omylem,někam založit písmenko zet. A pak bych už nemohlna Dolfa křičet – Hajzl, hajzl!!

Tak rád, podělil bych seo krásu mrakůa Měsícedo nich vpleteného.A bouřňáků pod nimii moře stříbrného. Navždycky však, bude to jen mysli mé šat a ty budeš mít, zas krejčího jiného svého.

V tu hodinukdy sny toulají sejak zbloudilé ovce, nezbývá jiného, než nožem ostrýmjedno jehňátko vysvléct z kůže a myslet při tom na vlastní smrt.

Dnes je šedivo. Šedivé mraky táhnou přes šedivé stromy. A šedivá jsou pole. A šedivé jsou kolny. A šedivé jsou rybníky. A louky jsou šedivě holé. A smích je šedivý. A psi jsou šediví.A šedivé jsou dívčí sukně. A ruce…

Ze sklínek smutek ucinkává a roste jak černá tráva.  Než probudím se  bude zas po pás.  A lahví kolem nepočítaně  na nich neznatelně dlaně dvoje.  Moje a pak tvoje.   A pod ubrouskem jeden hnědý vlas.

Jazykolamy VrkočenáRozvrkočenáNejrozvrkočenější Vítr asicvičí sijazykolamy.

Skládal jsem hvězdokupy slov.Stříbrnýcha zvonivýcha z kousků bronzu. Došla mi. V kapse mámjen ta hliněná,dřevěnáa z kostí. A ještě ramena mám svěšená.Světu ke radosti. Vlastně jsem chtěl ještě přidat dnešní čtení Iz 66,10-14

Námořnická V polévce s knedlíčkypouštím si lodičky.Plují až k dalekým břehům. Však přes moře nudliček,a nedostat políček,to ještě nedovedu.

Oprám Její oči byly jako oprámjejí duše byla jako oprámi hlas její, jako oprám byl. Celá roztápěla se v těch oprámových jezírkách.Byla to má vinaa já ji v oprámu málem utopil. Vykradl jsem Sapfó o slovo oprám a F. Halase…