Štítek Monology

chceme se domluvitslepí a hlušíhranice jsou podélzatímco stromy padajíhroutí se oblakaproti plameni visí dřevěný zvon

Flashback Polykám světloi ty polykáš světlo,když otevřeš ústa. Tunel obrácený naruby.Klarinet vypouštějící fluoreskující kouř.Dirigent stojící zády k orchestru.Bílá duha na omlžených sklech.Polární liška v akváriu.Sníh pokrývající růžový chodník. Znovu záříš.

Jednoujsem se díval na své ruce. Byl jsem spíš ještěrkounež člověkem. Ulehl jsemna vyhřátý kámen. A kámenmne obejmul.

Vystoupej, jak nejvýš to jdea jdi.

Svět se probouzízase jak po opici. Protože Bůh… … kdo mluví o bohu?Bůh už dávno není! Sousloví buněk,nervů, kostí. To není bůh.

2021 Listuji příspěvky,ze sociálních sítí,těch co už nežijí. In memoriam,dávám jim lajky.

Popíjím čaj v rozvrzaném křesle Ty vzpomínky na Staré časy…… někdy je jich příliš.

Kdo dnes,svaté bude číst čtenío hnoji a o zrození? Kdo dnes, v ornátu,něžně mluvit budeo dítěte nalezení? Kdo,kadidla vůníomyje mi nohy? Stříbrných lamet mihotání.V hedvábí a zlatěi slzička ukápne.

Čtvrtou neděli Adventnístále jsem jenom latentní. Panno Maria, matko Světa,nedopusť prosím, ať je po mně veta. Maria Panno, navždycky živoucí,ať nejsem vědoucí, ale vidoucí.

Po hlubokých rýhách krumpáčů, zaťatých do kamene,nezůstane časem ani stopajen křeč do ramene. * Může někdy v budoucnu nějaká umělá inteligence pochopit,proč se vlastně milujeme? * Proč měl bych nakonecvěřit toběnebo tobě?Věřím snad sobě? Jsi vlk.A já taky.