Štítek Lidé

zůstáváš tadyon zůstává tamjako se trhá hedvábná šňůraloď a břeh se vzdalujíon je tím břehemon je tou lodíhledáš kým jsi tyodpověď hledáš v šáchoru

Dívám se do světla,tam kde stojíš ty.Světlo a stín,kopírují tvar tvé postavy.Bílá sukně – plátnem –přikrývá vlhký klín.Říkáš mi: mám žízeň.

půjčuješ mi svůj dechjá ho přijímám jako bych byl dveřmiprošla jsi mnou skrze mne jsi prošlavidíš – najednou

Kdo jsi slyšel jsem těcinkání nádobíjako v kuchyni ťukání zkumavekhučení vývěv tam jsi rostlna Petriho miskáchv definovaném prostředí kdo jsije slyšet křik ptákavidět mávnutí křídly

Jouda černá lakovaná krabičkakouká na ni z vrchu, z bokuotáčí ji v rucechvílinehtem zkouší tvrdost lakupřemýšlípotěžkáprohlížíklepne s ní o stůlzatřepeněco je uvnitřzašťourá sirkou v zámečkuvypadá nezamčenáotevře jipomalupo-ma-luuuz krabičky vypadne navoněný lístečekna něm cosi řeckyaha, je tam naškrábáno – vrať to…

štětky v tom bordelu kousek od fronty se nesmějí kruhy pod očima těla unavená od všech vojáků všech armád které tudy kdy od stvoření světa prošly

jak jdou, tak klopí oči a jejich oči jdou s nimi dívají se kousek před ně a všichni mlčí nikdo se ani trochu nezasměje jdou, oči se pomalu posouvají po šedivém chodníku, aby nezakopli, aby trefili domů aby trefili domů…

jednoho dne se to stanesundáš svou první mříža pak dalšía dalšíkaždý den sundáš nějakou svou mřížbudeš je sundávat dál a dálaž do konce života

          v tekutých píscích          slabé šoupání sandálů          chodíme po hladinách                                     …

vědět – – – – – – – – – – – – – – – že – – – – – –na druhé straně někdo – – – – – – – – – – – – je