Štítek Lidé

Pohádka O rybáři „Chtěl bych“, řekl.

pod tíhou měsícena lůžko klesám vezmi mě k sobějá žhnu já hořím

Vedle kdosi celou noc dýchá.Když se probudím, vidím,že jsem to já.Kdybych alespoň zavřel ústa.

kladkostrojžena s vagínou z pryžejejí zájem o parní strojeo přímočarý pohybměl jsem to tušitkdyž jsme se setkalio mechaniku tělesných tekutinHelena žena stroj

Modrý úplněk sleduji oblouk měsícezatímco spíšpřesunul se po elipse od muškátů k azalkámchvíli schovaný za klikou od balkonudává vydechnout nočnímu bděnípod dekou nahmátnu svůj žaludotírám se o tvé sny jako plachý frotérkolem domu projde vracející se chodecv jeho krocích neslyšíš…

Zpráva, kterou jsi poslal,je nečitelná.Když se však stočím do polohy dítěte,mohu přečíst dvě písmena – V a K.Pak se mi oči zalijí slzami.

mlčímejako ti kteří jsou spolu čtyřicet letje to strašné

pošlu ti dopisvěřím, že mipošleš ho zpětbudu jej hltavě číst jako četl bych ho teprv poprvé

odrazíme seskočíme do prázdnapod námilescestadůmřekalidéa zas další prázdno

už na něj čekajídva muži v šedivém automobilujen dopije kávunasadí kloboukrozloučí se takjako bychom se nikdyuž neměli sejít