Štítek Lidé

letadlo přistáločekání nekončí36.000 stoptak vysoko jsi byla

z ohrady se ozývázoufalé bečeníje to soused?je to sousedka?nebo snad ta jejichzpropadená ovce?

stav se kdy chcešsklo autobusu promáčené deštěmkdy chcešmohu chtít kdykolivmodrá žebra mostuchybějící pocit zítřkachybějící vzdálenější břeh

kotě čtvero malých černých tlapekna zemina stěnáchna svědomíve vzpomínkách toť vše

do posledního dechuty a jábudeme jak věžechrámu Sagrada Família, já samozřejmě ta vyšší,ty ta menší a baculatější –koneckonců tak,jak to bylo vždycky. na naše kamenné fiálybudou srát holubi,koneckonců i tobylo vždycky.

připadám si, že snímvinárnaláhev výborného vínastříbrná liška přes opěradlousmívající se personálonaa ten účet

konečně ty dveře sedlypo tolika letech vrzánípo tom co hodiny v obývákuze dne na den přestaly odbíjet

dojmout sea někomu pořádně vynadatdojmout sevynadat chce to cvik,ale dá se to naučit

Pastýřka a Kominíček jen jsem se dívaljak běhají po střecháchtočí se v kruzíchvyskakují a smějí sepozoroval jsem je chvílinež leknou se vlastní odvahyvrátí sena horní policido zašedlé lahve od okurek

dům když se zaplatí dopředupak se platí míň nájemník na chodběkřik nepochopeníozvěna klouzající se na klandruhádka na schodechúplně mrtvého domu