Štítek Lidé

Vpíjel se do tváří,žil mezi budhisty. Na rozích postával,hledal svět pod listy. Se slovy bez smyslů,hrál party šachistů. Štětcem byl kopisty. Stý mezi statisty…

Spolu byli.A pak leželi,leželi ke spánku. Sami byli.Dvě chladné slzy,slzy ve džbánku. Hajej, nynej.Dětem Smrtička brouká,brouká zpívánku.

Vráskami dlaně plněnésrostlá tělasny spletené. Nehezcí.Shrbení.Milovaní.Milující. Tisíce vyznání.Lány chtění.Řeky ublížení. Potoky odpuštění. Unavení,zaprášení.Jsou. Ke hvězdám jdou.

My dnes bavili se sami, nevypijem víc. Jestli všakzas přijít mámeať víc je zde – krásných tanečnic.

Jaké to je,když v tu poslední chvílimusíte krok udělat?Na lanotlouštky vlasu. Jaké to je,v ten okamžik,když úplně jste sama?A věřit,že Vás zachytí. Jaké to vlastně je,do posledního dechupravdu říkat?Přes všechnotěch kurev bití. † Pankrác, 27.6.1950

Drahé osobě po jejímž návratu z cest přišel dlouhý déšť. Přítele jsem požádalby vešel do snů tvých.Na dveře i okno tlouklchtěl předat vzkaz rtů mých.Tvrdě jsi spala. On musel odejít.

Stříbrnou hůlčičkou,své myšlenkydrobnýma rukama podepřela. Zadívala se mi do očía tiše, lehounce řekla:"Kterýpak ty jsi?" Alternativní konec. Rozesmála se.Když vidělamou vyděšenou tvář.

Mám smutek z nevěrné milé Do města, když jsem odcházel,mávala jsi až k jabloním. Dnes pod nimi znovu stojím,jen potůček mi běží vstříc.

Jak srdce bolí, když jaro končí. Větvička jasmínu,dvě dlaně rozvírá. Kdo smutnou Mei potěší,když květ za květem umírá?

Po mnoha letech jsme se potkali. Větve třešnínarážely do oken,když vrátil jsem se zpět. Miska rýžez rukou vypadla ti.A rozvila se. V lotosový květ.