Štítek Lidé

pomeranče, pomeranče dívko se snítkou pomerančovníku ve vlasech kam jsi odešla jen vůně pomerančů jen stopa bílá jenom zůstala

Někdy i říct:„Nesu s tebou tvou bolest, kamaráde,“je k neunesení. Proto s tebou sedávámpřed tvým krámkem, popíjím úzoa trpím bolestmi hlavypo každodenní opici.

pamatuji sijak to pozdní jarojak mi děda dělal mlýnekzelená louka plná pampelišekpotok ji půlícítam dvě kozytady my dva

říkali jsme siže nemůžeme dýchat pod vodouže nemáme křídla jako ptáciže modré světlo LED se nedá vyrobitže nikdy a zvlášť po té bomběže nebudeme stejníže naše srdce přecebronzové zvony v hrudíchpřekrásné tóny nazlátlé slitiny dvou kovů

tvůj obraz na bezpečnostní obrazovcevzdaluješ sepo pasové kontrolemizíš v chodbě za rohemluminofor ještě chvíliponechá tvůj obrazještě příliš hmatatelný

ten oheň je pryčkdyž se jedna ruka dotkne druhépřeběhne po tváři nepatrný údivšedý otisk stínu na zácloněobrácený list rozečtené knihysklenice opatrně zazvoní o láhev Pinotu

lycoperdon perlatumtouha vyniknout opouštění a to mezi tím praskání dlouhých kostí

… vždyť, pánové, přiznejme si to,kdo z nás by chtěl být za kašpara… jako by vánkemnebo dechemzlehka se roztočíz mosazných plíšků kolotočzvoní si pro sebe cinkáplechový šáša tlučehlavou do bronzových zvonků + poučka množství listína stroměi pod stromemjeví sekonstantním +…

s líčeným nezájmemšeptají sitajně ukazují prstem v jabloňových sadechvyhlíží sikam jednou na znak padnou

Večer u televizeScéna : Obývací pokojPostavy : Žehlička, Prkno, Manželka, Láhev piva Žehlička (žehlí si) : Pšššš… pšššš… mám pořád práci.Prkno (stojí) : A já? Já prostě stojím. Celý život stojím.Manželka (mlčí) :Láhev piva (leží) : Ještě jeden lok a…