Štítek Lidé

Dědečkům a babičkám, kteří nikdy nepřestanou být lidmi. Stařeček můj,ležel na bílé posteli.A ruce tisknul si k drobnému pohlaví.Jako kdyby se milovat chtěl.Nebo když malí kluci si hrávají. Styděl se. Jak tenkrát pod háji.

Namočil perodo básníkova těla.A můra či jiskra malánocí proletěla. Podruhé pak štětec otřelo kraj jeho duše.A mrtvé stromy,které léta zněly suše. Bíle rozkvetly.Věta za větou.

Na stromečku Vánočním věšený tři kouličky, jemine. Jako slzičky panny Marie. Věděla dobře, že ji každičkej kluka zabije. In nomine. Nejdřív to ale zkusil, vem ho ďas, kruťák starej Heroďas.

Jsem zlý člověk, řekl mi. Nekrmím ptáky a kopu do dětských hraček. Chtěl asi, abych viděl, že jsem lepší. Já však nemám rád duhu.Příliš mi připomíná Boha.

Máma a chlapecv hnoji leží.Vítr hvězdynocí sněží. Chlapec jdea hvězdu má.Vítr nocí vanehvězdy zavívá. Lk 2,4-6 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu…

Chtěl jsem mít ruku pevnou,která terče nemíjí. Místo toho pod hvězdaminoc se v tuši rozpíjí.

Nad horou je mínus patnáct,sněží.Sem však stěžísvětlo dopadne.

Když jsem slavil sám Svátek lampionů Udělal jsem chybu,když přátele své jsem nechal v zapomnění. Dnes opil bych se,však žádný z nich tu se mnou v žalu není. Tak z hospůdky se v noci vracím sáma pod hvězdami černé stromy…

Příteli, nohy mě bolí,když klopýtám za tebou ze střepů poli. Srdce moje však trpí mnohem víc,v lánech loňských slunečnic.

Posílám uctivý pozdrav panu Kaitovi Zdálo se mi, jakoby od východu,zas vlahý vítr vál. Tak do sádku jsem vyšela jen v mokrém listí stál. Příliš často myslívám na Jaro.