Štítek Lidé

Společnost mrtvých básníků Louka je znovu celá bílájako by se barva světa smylado ticha. Jen holub přelét po obrazea chlapec co snil o odvazedo rámu ze sna zavzdychal.

O Měsíci Snad Měsíc přikryjesvou bílou dlaní,co rád bych přikrylLáskou bez přizvání. Měsíc snad přikryjedlaní svou chladnoučelo jenž hoříLáskou nepřizvanou.

Dominiku, ty čubko jedna!Hopsavě se za nimi rozběhnul.Je hezké vidět,když rodiče mají svoje děti rádi.

Vzpomínka … Vložila ruku do klínaco končí malá oblina.A vzdechla. Odevzdaně.

Čekání Rukama cloní si tvářbrázděnou jak podzimní pole. A když louka se Sluncem přikryje, usedne na polštářemateřídouškou a trávou holé. Hledá, jestlipak v dálce šedivý stín po čapce zahlédne. Však vlaštovky ty na obrátcepřinesou zas jen prázdné poledne.

Domácí etudy Mezi dveřmimezidveříotevřenéku příměří. Ticho z obou stran.

Jenom led praskáa pět z perleti hvězd na kopcích. Tón, stále ještě mrtvý,leží ovcím na zvoncích. Pak uprostřed noci, do tmy,začne svět zpívat sláva. Dítě otevře oči,když vzbudí jej mokrá sláma. Pět z železa hvězd na kopcícha dnes svět pro…

Hle, maličká.Vlásky má jak len.Kde že máš maminku?Ach, jak svět je zařízen.Že není?Vím kde je. Půjdeme spolu za ní.Tak maličká.Vlásky máš jak len.Už vidím maminku.Tamhle je. Za tím keříčkem.

Vinohrad Náhle té bělostineměl jsem dost.Tak sukýnku jsem táhnad její vinohrad.Spás jsem hoaž na samé dno.

Mravoučná – poklízecí (maminkovská) říkačka Projdeš lesem,potom louží,po poli se bahnem ploužíš.Pak ty boty od hnoje.Hodíš k vám do pokoje.