Štítek Lidé

Čtyři židle u stolu, jedna z nich je prázdná. Čtyři židle u stolu, dvě z nich jsou prázdné. Čtyři židle u stolu, tři z nich jsou prázdné. Jeden prázdný pohled, na tři prázdné židle.

Čtenáři knížeksi vždycky prsty naslinía pak jak malé děckokonejšené teplou láznído stránek se ponoří. Není kolem nic –než princezny a draci,úhlopříčky a vzácní ptáci.A tu, čtenář zvedne náhle hlavuudiven, že v jakémsi je davu. A jeden jednomu, je tolik podoben.

Po volbách Je mi smutno až k smrtia přece se jiskřička naděje,jak malé srnče v houští krčí. Tiše se modlím,že snad dřív v srnu dospěje.Než studený sníh její život skončí.

Na hřbitově Tělo spí.Šedá deska se tiše nadzvihává. Na kraji obláček páry posedává.Nad ním houpe se Duše ve větvích. Je slyšet smích.A já ještě brodím se, ledem po stráních.

Posílám dopis ctihodnému panu Saigovi Rákosy šustí jižže zaniká v nich křik námořníků na lodích.Další léto utekloa já sedím, všem na očích, v přístavu Kuširo. Čas se mi krátí, více však peníze.Po krčmách mohu spát do konce měsíce.

Jsem prostý prodavač zdraví.Práci co dělám mě baví. Pro pány mámhodinky prostatika.(tady ujel mi rým) zlepší se I statika. BIG SMAJL Jsem prostý prodavač zdraví.Práci co dělám mě baví. A pro paničku bylinečku (BIO kvalita)před početím, na početípo početí, na…

Ptáš se, jak se mám. Z úst plynou,                 jenom slepá slova. Smutek. Bolest.Opuštění. Zlost.Kdybych mlčel, věděla bys víc.

Dědečkům a babičkám, kteří nikdy nepřestanou být lidmi. Stařeček můj,ležel na bílé posteli.A ruce tisknul si k drobnému pohlaví.Jako kdyby se milovat chtěl.Nebo když malí kluci si hrávají. Styděl se. Jak tenkrát pod háji.

Namočil perodo básníkova těla.A můra či jiskra malánocí proletěla. Podruhé pak štětec otřelo kraj jeho duše.A mrtvé stromy,které léta zněly suše. Bíle rozkvetly.Věta za větou.

Na stromečku Vánočním věšený tři kouličky, jemine. Jako slzičky panny Marie. Věděla dobře, že ji každičkej kluka zabije. In nomine. Nejdřív to ale zkusil, vem ho ďas, kruťák starej Heroďas.