Štítek Lidé

Jakou to divnou abecedumají ti všichni ptáci.Poslouchám jes hubou otevřenou.Jak píšou Dopis zvací.Ptačicím. ~~ Psáno toho dne, kdy Král Jelimánna sjezdu v Nymburceříkal věci nevídané.

Dúmá Země je hnědáKrev je rudáBomba je černá الأرض بنيةالدم أحمرالقنبلة سوداء

Janu S. Když pláče malý chlapec,jeho slza je malá a slaná.Že ani potápka tam nebývájenom křivda jednou daná.

Sedí u jednoho stolujsou a přece nejsou spolu.Klapou dřevěné lžíce,vodní mlýnky, převelice. Spíš nejsounež že jsou spolu,tiše sedív jednom bolu. A mlýnky meloudřevo stolu.

Ještě dva sáhy jedlového dřevaa budem mít kde být,kde bývat.Muž a žena.Na kraji lesa u pramene,vypijem jej do ztracena.

Ach Bože,už je to tu zase.Sukněpodkasané v pase. A dívčí lýtkajak věže.Deroucí sezrovna do oblak. Ach Bože,už je jaro zase.

Chci ti ukázatto co to jea ne to co to není. Však to neobejde sebez zranění.V krajině srdeční. Jen o to přece šlo –o zakázané uvolnění.

Kůže se mi už neleskne,má drahá. Spíš zdá se, že šedá je,má drahá Marie. Tak vem si mě.Ať nebývám nikdy sám. Ať někdo blízkými jednou prázdné oči přikryje.

Havrani jsou slyšet,však odkudsi z dálky.A hlasy tetin na rohu.Co o teplých dnech si povídalya pak bez konce se smály.

O zmatení slov Jsme stejní Jsme-li všichni jen nádobami,tyglíky stejných roztavených citů,proč milenec blouzníváa po Jediné touží za úsvitu. °°° Slova jsou stejná Nůž již není zván nožem.A lože je důsledkem spočinutí.Ta slova proto stejná jsoua mladík pro Lásku ložem,…