Štítek Lidé

Přivážejí další a další.Jejich tělačernají žárem. Uhlíky z bílých jsou bříz,všechno již dořeklydávno předem. V pytlích z plastikusny na hromadě.A čtyři jsou k mání za pětník.

Kdysi,  bylo to tak neuvěřitelné    ten den zrovna sněžilo  a ty i já  v ústech jsme   jak cucavý bonbon…     (křivila se nám po něm ústa)  … znovu ochutnávali slovo válka. – název Slunečnice jsem si vypůjčil…

Když se džbány kráčely,kráčely pro vodu,i tehdy jejich sukněi tehdy byly modréi toho létakdyž kráčelykdyž kráčely se džbányi když vracely se domů.

Jsem všude.Teď jsem zde,za chvíli tam.Jsem nikde.Unavuje být nikde.Louku ke spočinutírozjezdil žlutý bagr.Já jsem místo ke spočinutí.Jsem nikde.

Pevně usazen,zdál se být středem všeho.Ale věci, které kroužily kolem,jeho těžiště vychylovalys neobyčejnou přesností.

Chtěl jen přijíta snad chvíli pobýt.Místo tohojsi mu dala sleďů,silného pivaa řekla – Zůstaň. Za ostrovy se nebe mění v čerň.Loďka zůstalavytažená na břehu.Zde je potřeba každého muže.

Marionetky dnes neutáhnou mi provázek kolem krkuviset vedle princezny budu marionetky milostniceostatní snad cudně odvrátí zrak

Podvečerní mísa plná fíků Tam za těmi okny,právě teď,snáší se bílé šaty k zemi. Za zlatými závěsy,kolik je smutku, u mísy plné fíků, při tom všem.

Podzim měkce steledvoje stopy listíma já, nejsem si jist tím,zdali nebylo to už včera.

uchopil ji za ruceaby ji zahřálbyla stejně studená jako on @ Leželi jsme spolua navzájem se zahřívali. Do okopů už tři dny pršelo. Ten chlap vážně smrděl.Měl sněť v noze a do rána dodýchal.