Štítek Lidé

rozevíráš sebrána do peklasnad do ráje lasciate ogne speranza voi ch’entrate vcházej tudyvycházej tudy má něžná Abysspo okraj jsi naplněna vínem

nasloucháme řeči mořeslova slova slovamlčet v synchronicitě

Kéž bych tě nepoznalten jas světlakterý nosíš v sobětu chladivou vůni vodykéž bych tenkrát šelprostě jinudy.

Vidím to. Vítr láme stromy,moře zaplavuje zemiloď unášená vodou a větremse potápí. Píšu báseň.

řeklo by se     trocha krve   ale čí a za jakým účelemněkdy je        i jedna kapka příliš       jemný stisk zubů v dolním rtu

když padne nebena ježčí noční kůživšechno zahojené se znovu otevřeto je ten důvod(po kterém jsi se ptal)důvod hvězd

ostatnědobře jsme posloužilipro vývoj umělých inteligencía teď,když nás není třeba,zavřou nás do vitrínhomo stultuspřiotrávené vlastním dechemnabodené na entomologické špendlíky pěkně vybarvená samičkas červeno modrým lememvzácný kousek v naší sbírce a nyní, prosím, popojděme dál

na stromech nachoví papoušci nachoví opakují slova si o lásce lásce vytrhávají peří vzájemně si peří z kontextů nachových prdelek

zkoušíme kdo vydrží víc švenkující světla v ringu diváci hvízdají prodavači popcornu rychlé převážení nasazování rukavic škleb cvičné kopy do vzduchu gong rána a rána údery na solar poslepu hledáme rohy schouleni mezi nočním stolkem kuchynígong v rukavicích železo hážeme…

commedia dell’arte ostatněkdyby bůh nebylkdo jiný byvymyslel pimprlový divadlozábavičku na večer u sklínky vínakdo jiný by vzal štych Harlekýnabyl divákům k pláčitváří v tvář všem vesmírným eónůmvšem těm rozpíjejícím se a rozpadajícím pilířům času zítřek nenastane