Štítek Lidé

mrtvý statek Horákův statekvýstřel za výstřelem stotřiasedmdesát duší

N. Viděl jsem malou N.Její kudrnatá hlava se třásla,když tě běžela přivítat.Vypadala jako slunce,které ráno opustí náruča běží dokud není nad naší strání.

Manželské etudy večermá mnohoslovna jazyku dýku nořími do hrudníkubezkonceslov

pozoruji to každé jaronaše chůze se stává rozvážnějšípřipodobňuje se rotaci Zeměletu černého motýla

Promítáme se zdea přitom ti na druhém břehužijí naše činy.Projít skrz mlhuvyměnit si místakonečně uvidět.

Pohárů před sebou pět.Dopíjím jeden po druhém.Přátelé, jež jsem na oslavu zval,byť večer je, nejdou.

Domovina Tady v kopcíchbyla hraniceNežilo se tu zleNebýt těch druhýchMoc jsme o nich nevěděliŘíkalo se všakže mluví jiným jazykema místo prstů žemají dlouhé vlčí drápy

u řeky Když dýchla jsem ti na krkotočila ses celá. Snad tou zimou ses chvěla, oči plné světla.

O sazeči Tu slétali se nebeští ptáci… „Škoda každého semene, které nevzejde.“ děl Ónan. … a semeno z pole do posledního vyzobávali.

nezdá se to být možnéale přece existujíještě delší války i tato našeje dlouhá přespříliš