Štítek Lidé

Afterday Ty dny jsme chodili v párech.Drželi se za rucea vášnivě říkali –Válka už nikdy nebude.Kdo by po tom všemchtěl ještě někdy válku.

Obzor se barví do růžova, má matka měla taky náušnice z korálů. Tam někde je Ukrajinaa v břízách leží Ruskoa divé přízraky vyšlyze sibiřských močálů.

Večeře uhladí dlaní modrý ubruszapálí svíčkupro jistotunechá třetí rybu v košíkuposadí se a naslouchá větru vně i uvnitř

Izvaryn Staří říkají,že bude válka.A že si nepamatujeme její hrůzy.Mají pravdu. Je nutno si připomínat nejhorší i nejlepší stránky člověka.Třeba i tím, že bude válka.

Růže Nad místem zvaným Pont du roseje ukotvena vzducholoď.Přes symbol hákového kříže,namalováno kolomazí srdce.Z koše vzducholodi jsou před prvním výstřelem vyhazovány růže.Dopadají na domy bez podlah,na domy bez střech,na děti bez rodičů.Kdekdo by chtěl věřit,že válka skončila.

Jednou, Na Můstku,řekla mi, kup mi polívku a půjdu s tebou.Koupil jsem jí polívkua šli jsme spolu.Skončili kdesi pod mostem.Světla lamp dělala na Vltavě kroužkya já si všimnul, že jí chybí zub.Láska to nebyla, byla to samota.

Městem procházel      bosý muž.      Jedni na něj volalijsi blázen.   Jiní zase,          Svatý. On však    měl hůl       a u pasu zvonek.

Souhvězdí Medvědice Korouhvička ukazuje na severLoďka pluje tamŠedé vlnyPodobné domůmPoklízí stůl

Útěk do Egypta Z jeslí padázlatá sláma.Stopy z chléva,ztrácejí se,za posledníma chalupama.

Slavnost Krista Krále Halili se do oblaků kouřea jejich tvářjako by byla za rouškou. Předstupovali před něji věděli,že jsou nazí.