Štítek Lidé

na konci cestyje jiný konec cestystačí vydechnoutoba konce napojita uvázat je v uzel růžové mašle

nevíš si se sebou radya já ti nepomůžuneobejmu tědokud neřekneš tady jsemmlčpřišel jsem abych odešel

nepamatuji si nicani ten senani prázdniny v něm, kdy jsme bylidvě hvězdy na letní oblozejen objetí v průjezduvšak od koho nevím

zastaví sedívá sei ten druhý se zastavídívá sedívají sejak do ztemnělého hlohu padá déšť

Stýskání – já vím,je to jen slovo,ale kde jsi?

schovaná takaby na ni nepršelokolem ní chumel neznámých lidíkvočna s kuřatyjejichž jména nezná

Vašík hladíš se bezděčně po ruceto bezbranné dítě v tobě tě hladímalé a věčně hladovétím jsi zůstalse světlou kůží a nehezkým dechemhladíš mě po ruce

Vejšlap Praha-Prčice

výlet Bohuslavice u Kyjova – Stupava Minuta za minutou.Hlas těžkne. Usíná. Nohy otlučené travou.Jak rády by seděly. Kaple svatého Klimenta.Dělíme chléb. Jedna kráva, pět krav.Hele, tele! Na louce hledat stín.Toť věru pošetilost. Hranolky s kečupem v Akváriu.Let’s make things different.

bratrova náruč bez rukou bez nohouněkdo by řeklhrdinové*u nás se říká –čistý jakstakan vodky*včera tu stál –prostě remízek