Štítek Lidé

Jez do polosytaŠikula si pohladil břichoa pomyslel si žebude chladný leč krásný den

místo sněhu déšťmokří až na kůžineseme stromeček

Prší.Prší.Zákopy jsou plný vody.Všude krysy.Z koně, kterýho vzal granát,jsme vyřízli aspoň kejtu.Na chvíli bude co žrát. Karty nám navlhly,rozmočil se tabák.A písař, ta krysa,se akorát směje.

Dívka s bernardýnem se plaše usmálaa tramvaj?Nevím.Snad odjela.S ním.

břicho urovná si květované šatypřejede dlaní po břišes očima upřenýma do dálkyzahledí se do prázdnazhluboka vydechne

v odpoledním sluncipočítáme zlomkyzdá se to být k ničemudvě poloviny a jedna polovina jsou tři voloviny

řekla mi Ivánku tak mateřsky se dívalakdyž jsem se vysvlékalkdyž jsem si lehalpohladila mě po vlasechpohladil jsem ji po vlasechkdyž si lehalakdyž jsem ji vysvlékalbylo to skoro jako bych šel se svou matkou

Toho jiskření mezi nimi!Mělo by se to nahlásit!Mělo by se to prošetřit!Ať od nich nechytí postel!

pomalu stoupám do horpřátelé zůstali v údolíobzor se prázdníkameny pokryl lišejníkjen bolest světa mišlape stále na paty

Připsat jedinou čárkuk tomu co jest.Není to hřích? Odraz ve studáncerozpitý list.