Štítek Lidé

utěšovat mladý holky to by mně šlo takhle někde na večer v baru u sklínky vína pod fialovejma neonama kdyby si všimnuly poslouchal bych ty příběhy a dával otcovský rady

nemám na to názornemám na to názornemám na to názormožná je lepší nemít názor na něconež mít názor na všechno slovo bez názoru mizí v ústechjako přesolený herynek

úplně potichuopřeni o dubový stůlnebo o rám dveřínaslouchámeucho na létech dřevajestli si na násněkdo vzpomene

můj stín klopýtájá však nenuž podepřu hojak přou sena smrt přátelé

rozevíráš sebrána do peklasnad do ráje lasciate ogne speranza voi ch’entrate vcházej tudyvycházej tudy má něžná Abysspo okraj jsi naplněna vínem

nasloucháme řeči mořeslova slova slovamlčet v synchronicitě

Kéž bych tě nepoznalten jas světlakterý nosíš v sobětu chladivou vůni vodykéž bych tenkrát šelprostě jinudy.

Vidím to. Vítr láme stromy,moře zaplavuje zemiloď unášená vodou a větremse potápí. Píšu báseň.

řeklo by se     trocha krve   ale čí a za jakým účelemněkdy je        i jedna kapka příliš       jemný stisk zubů v dolním rtu

když padne nebena ježčí noční kůživšechno zahojené se znovu otevřeto je ten důvod(po kterém jsi se ptal)důvod hvězd