Štítek Lidé

mizí jeden po druhémjejich místa však zůstávajity temné stíny hrající vrhcábyse strašlivě hádají

celá konstrukcepečlivě vybalancovanápodepřena v jediném bodějakožto důkaz nemožného když tumoucha vlétnemi do pootevřených úst

socha z parského mramoru místo obličejeoči bez nosunos bez ústústa bez výrazuciví do prázdnaVenuše Milétská

dívka a pestak jdou po loucesvobodni vstříc zářivému dni

těch tisíc mužůkterých se u tebe ve snech vystřídalo ráno jsou pryča ty rozlámaná od námahy si nemůžeš vzpomenoutna jednu jedinou tvář

na italským dvorku si si sisi si, ni nili li lipi pi, chi chi

Jenže, dá se ještě milovat,když se člověk jednoho dneocitne u popelnicspolu s krabicíloňského cukroví?

když se dozvíš tu zprávuvyskočíša letíš jako šíp vzduch ti čechrá vlasyjako peří na letkách toho šípuzoufale hledáš svůj cíl

muž bije ženužena bije dítědítě tahá kočku za ocaskočka běží poškrábe muži rukuruka muže se do večera zanítí je krasný denale zítra kdo ví

vědci prý zjistiliže žijeme v simulacito by dokonale vysvětlilo můj životneukojený a neukojitelný neříká to však nico těch dvou veverkáchběhajících po červené kůře borovic o myšlenkách v mé hlavěproplétajících se s neznámou řečí o loďce z kůry a malbách v…