Štítek Lidé

Domovina Tady v kopcíchbyla hraniceNežilo se tu zleNebýt těch druhýchMoc jsme o nich nevěděliŘíkalo se všakže mluví jiným jazykema místo prstů žemají dlouhé vlčí drápy

u řeky Když dýchla jsem ti na krkotočila ses celá. Snad tou zimou ses chvěla, oči plné světla.

O sazeči Tu slétali se nebeští ptáci… „Škoda každého semene, které nevzejde.“ děl Ónan. … a semeno z pole do posledního vyzobávali.

nezdá se to být možnéale přece existujíještě delší války i tato našeje dlouhá přespříliš

rozděl vodu

svět je plný krásných lidínoční obloha je plná hvězdsvět je plný krásných nasraných otcůkrásných hysterických matek

povolit kolenauvolnit kyčlebylo by to tak lepší celou vahou opřenaproti opěradlu z ratanumáš přivřené oči

Z venku není slyšet nicnic z městaani zpěv ptáků.I uvnitři tam myšlenky mlčířeč je už zbytečná mezi nimi.

stisknu klapkudoprostřed papírutisknu písmeno ‚X‘je to neodvolatelné xxxx xxxx X X X X X X X X XX X X X X X X X X xxxxx xxxxx

Pramini /1984/