Štítek Krajina

tady jak jdupod mýma nohamařeka šumíbílý mrak zaklíněný v rákosujako by si hrálavčeračervený míč v tišiněpo hladině nesená hudba z města

ta planá růže z tvého snuteď je z ní u cesty už celý keřnatahuje k tobě rucety se u ní pokaždé zastavíš

Pod rozkvetlou třešnídívá se na mnelístečky trousí mido čaje s mlékem

lípa list opadnelist obrazíkvět opadnekvět vyrazí takovou silou  že to bere dech

Holina jako by dýchalyty stromy na které se dívámjako by, raněné, dýchaly s bolestí v očích

Po zahradě se procházímv bílém a růžovém dešti.Skrz větve prosvítázářící slunce.

Hory Na Jehněčím štítěnašlapuji do prázdna.Bílá oblaka plní moje stopy.Víru mám menší něž zrnko hořčicea svět kolem je křehký.

Tímto údolím,mohu jít vpřed, nebo se vrátit na začátek. Zapomínám na ráno. Hladový jarem, spěchám k večeru.

vyhlédnu z okna,hrdliček pár,jenž stoupá do oblak. nad nimi s křídlem ostrým obrys.možná, že stín, co černý je na omak.

Z listí kapká voda,horská říčka zbělela.Včerejší brod i dnešní bouřka jsou pryč.