Štítek Krajina

semenu javoruje krásně tamkde je

jak tu sedímmůj stín míří nejprve k západu a pak východujde skrz údolí které jsem přišelponoří se znovu do řekyprojde zpátky lesemzamíří za kopec askryje se za obzor možná však předtímmilosrdný vánek že nade mne přivane mrak

očekávání zítřků přijít tamkde jsem nebyl bezmála deset letmyslet siže to místo bude stále stejné snad aspoň jarní mlázípřikryje holou zemsnad to místobude aspoň něčím zvláštní pro mě

přijde letní noca jeden druhého budeme na svých lehátcích ovívattěsně nad ránemkdyž se ochladívstaneme a dojdeme se napít vodysetřít pot před začátkem dnenaplněného příliš horkým sluncem

včerejší jak sníh květymetaři smetli na lopaty

když jsme spolulezli po horáchzahlédla jsemv tvých očíchže ti nepatřímna malou chvíli

Když vstávám, děkuji.Když usínám, též.Mezi tím, stíny modrých hor,kladou se jeden přes druhý.

Krůček po krůčkumyslel jsem ženechal jsem tě v dálceKráčíš však se mnoušum potoka v údolí

Stříbřitá věta přes chodníkna konci místo tečkyšnečí ulita. Na trávě dětiběží ke svým rodičům.Ke mně nikdo. vrahem je zahradníkodloženou knihoulistuje vánek v jezírku se zrcadlícelá obloha i s žábou List kaštanumi připomíná toho,jenž tu není.