Štítek Krajina

Moje srdce je ještě plné hor.Není v něm místo pro báseň.Promiňte.

karmínový okrajekzápad slunce vinoucí se po vrcholcích hornajednou se svět zhasne a začne noc marnotratné divadlo na konci dne

kdosi za okny autobusuposouvá zešednutými městyzitra se probudímv jiném světězářící denobejme mne kolem ramen

vržouvržouvržoudřevění ptáci (není to na báseň málo?) křídlo o křídlosečítají čas

ta světla tampři bouřce se ani nehnulamaják vedle majákuvesnice na protějším břehuokna tisknoucí se k sobě

čekámenež otevřoubuřt s hořčicípivomlha nad vodoustánek u rybníka

toho dne v tom parném létěsedělas pod břízkoupak už nepak jen velká bouřkaa modré a červené kostky domkůpořád bylya dál čekaly na příchod

vzpomínám sijak jsem plaval přes jezerostálas na břehu a křičelajá to ale chtěl dokázatnerozuměl jsem tomu křikukdyž jsem se vrátilnerozuměl jsem ničemu z toho co jsi dělala

semenu javoruje krásně tamkde je

jak tu sedímmůj stín míří nejprve k západu a pak východujde skrz údolí které jsem přišelponoří se znovu do řekyprojde zpátky lesemzamíří za kopec askryje se za obzor možná však předtímmilosrdný vánek že nade mne přivane mrak