Štítek Krajina

na procházce lesemsbírám větvejejichž srdce pukla žalem

v tom tichu uvnitřje slyšet nejistotutlumený křik rackůkteří se sotva nadzdvihnouaby uhnuli hozenému kameninemajícího touhukamkoliv dopadnoutv prostoru vytvořitotvor s jasně ohraničeným okrajem

les ŠššššˇšŠš ˇ šššššš šš š ˇ ššš š šš šŠššššš šššššš ˇˇˇˇˇšš ˇˇ ˇ ˇˇˇˇˇ ššššˇššŠššˇˇˇšš šššŠššˇšš šš šš šššš šš š š š šš ˇˇˇˇˇˇˇˇ šššš Šš ššš šššš šŠŠšš ššˇšš šŠšš ˇ šš šš ššš šš ššˇŠššš…

hluktichocvakání psacího strojenapouštění vanyzpěvpískání konvicecinkání příborůrozhovordětský smíchstartování autabzučení transformátoruhoukání lokomotivyhrčení šicího stroješustění trávyzpěv ptákaticho

loňský list javoru odnesl vítrviděl jsemjak je nahý

Jen krátkým pohledem, zastavím se tam, kde už zítra stát nebudu. A hory kolem? Ty mlčí. 

procházím mlčící krajinoutaké já mlčímtu jak blesk z čistého nebehlásek sýkorkya tu se srdce rozezpívá * blíží se večer a hosté už odešlinad šálkem čaje užívám tichav ruce pero a list papírudopisuji poslední verš

déšť na svaté i nesvatépadá stejněočišťuje je